Na zásah pruské vlády byl Marx roku 1845 vypovězen, odešel do Bruselu. Zde zakládá dělnické spolky a píše první sociologicko-ekonomické teorie na téma práce a nadhodnota. Kriticky se vyrovnává s utopickým socialismem: Bída filozofie (La misère de la philosophie, 1847, česky 1948, 1979). Spolu s Engelsem píše Komunistický manifest (Der kommunistische Manifest, 1848, česky 1918, 1962, 1988) obsahující radikální kritiku kapitalistické společnosti a zároveň politické výzvy proletariátu. V roce 1848 byl Marx vypovězen z Bruselu, odešel zpět do Kolína n. R. a založil Neue Rheinische Zeitung, noviny, které byly opět zakázány. Po vykázání z Pruska (1849) žil Marx znovu v Paříži a posléze v Londýně.

  Marx ve své společenské teorii obhajoval nutnost proletářské revoluce k tomu, aby se uskutečnila humánní společnost. Věnoval se hlavně sociologické interpretaci dějin a zkoumal ekonomické zákonitosti dějinného vývoje: Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta (Der achtzehnte Brumaire des Louis Bonaparte, 1852, česky 1946, 1978); Ke kritice politické ekonomie (Zur Kritik der polit. Oekonomie, 1859, česky 1953). Jeho a Engelsovy práce patří k nejčastěji vydaným na světě.

  Hlavní dílo Kapitál I–III (Das Kapital, 1. sv. 1867, 2. a 3. sv. – nedokončený – vydaný Engelsem 1885 a 1894, česky 1953 až 56, 1978-80, 1986–89); spolupráce s New York Tribune, politické komentáře a polemiky; 1864 byla za jeho spoluúčasti založena I. internacionála.

  Marxův dialektický a historický materialismus byl zdrojem mnoha impulsů pro filozofické myšlení 19. i 20. století. V roce 1999 byl Karel Marx v anketě britské BBC vyhlášen největším myslitelem druhého tisíciletí.