Kdo chtěl kdysi ve vědě dosáhnout uznání mocných, chválil Aristotela.Dnes se ze stejných důvodů zatracuje Marx.
Autor
Kdo chtěl kdysi ve vědě dosáhnout uznání mocných, chválil Aristotela.
Dnes se ze stejných důvodů zatracuje Marx.
Autor
Lidé nečiní své objevy, nevytvářejí hnutí, teorie a vědy jen tak bez příčiny; musí k tomu mít důvod. Oním důvodem jsou zpravidla společenské podmínky a praxe člověka, které si na určitém stupni vývoje nový objev, novou teorii či celou vědu přímo vynucují. Každý velký objev vyrůstá především z potřeb společenské praxe. Pokud by nevyrůstal, a přece byl učiněn, nikdo o něj neprojeví zájem - zapadne a musí být učiněn po čase, až jej bude zapotřebí, znovu. Třeba jako vrtulník, psací stroj a další "zbytečnosti", které kdysi vynalezl Leonardo da Vinci. Stovky objevů tak musely být opakovány, často několikrát. I Ameriku bylo nutné objevit vícekrát. Každý nový lidský výtvor, stejně tak jako každý myšlenkový směr či společenský jev vyrůstá především z potřeb společnosti; má své sociální, společenské kořeny či zdroje.
Aby však mohl nový objev vzniknout, musí být splněna i další podmínka. Tou je předchozí poznání, na něž lze navázat, jež je možno přehodnotit a rozvinout, ze kterého může vyrůst poznání nové. Každý objev či společenský jev má i své gnoseologické prameny.
Existují-li sociální a gnoseologické podmínky, je pak už jen náhodné, kdo a kdy příslušný objev učiní. Chceme-li poznat, proč k objevu došlo, nemůžeme se příliš zabývat člověkem, který u jeho zrodu stál. Onen jednotlivec byl sice nezbytným, ale náhodným článkem v řetězu nutnosti. Jeho vlastnosti, schopnosti a motivy jsou sice možná zajímavé, někdy i důležité, ale nikdy ne rozhodující. To platí nejen o objevech či omylech, ale i o všech společenských jevech. Určující není jednotlivec, ale společenská možnost a potřeba jejich vzniku.
Pochopit cokoliv ve společnosti znamená poznat, z čeho to vyrůstá
Sociální zdroje marxismu
Marxismus vznikl v polovině 19. století jako duchovní odraz krize společenského systému. Buržoazie v té době přestala být spojencem ostatních vrstev společnosti v boji proti feudálům, protože už je definitivně porazila a plně zaujala jejich místo. Starý, po věky budovaný systém, založený na feudálním vlastnictví půdy a nucené práci na ní, byl rozvrácen a nahrazen novým. Obrovské masy lidí získaly osobní svobodu, ale ztratily své dosavadní skromné životní jistoty. Jejich dřívější osobní závislost na starých pánech se změnila v ještě těsnější závislost ekonomickou na pánech nových, na zaměstnavatelích. Rozvíjela se strojová velkovýroba, vznikaly nezaměstnanost a stávky, krize z nadvýroby a živelný odpor dělníků proti strojům, které na jedné straně přinášely pokrok i obrovské zisky svým vlastníkům, ale na druhé straně ztrátu zaměstnání, hlad i bídu. Masy lidí se ocitaly bez základních životních prostředků. V plné síle se projevil rozpor dvou rozvíjejících se nejvýznamnějších společenských tříd - buržoazie a proletariátu. Upevnil se nový společenský řád a vyhrotily jeho protiklady; nastal stav, který byl dosavadním úhlem pohledu nepochopitelný.
Tyto nové jevy bylo třeba objasnit. Vznikaly malthuziánství, anarchismus i další směry. Pravdu v té době hledali mnozí, jen Marxovi se to podařilo. Mnoho myslitelů před Marxem i současně s ním se pokoušelo jít stejnou cestou. Omezeni svou dobou, prostředím, sociálním zakotvením, zaměřením, vzděláním, náboženským přesvědčením i schopnostmi zůstávali většinou jen v půli cesty. Bělinskij, Dobroljubov, Černyševskij, Gercen i desítky dalších jsou toho příkladem.
Sociálním zdrojem marxismu je kapitalismus a jeho rozpory
Gnoseologické zdroje marxismu
Marxismus se skládá ze tří relativně samostatných, ale ne přísně oddělených součástí, z nichž každá má své specifické teoretické neboli gnoseologické kořeny:
Vedle toho pak vývoj marxismu urychlily a umožnily i velké objevy přírodních věd 19. století, zejména zákon o zachování hmoty a energie, objev buněčného jádra J. E. Purkyně a především Darwinova vývojová teorie, publikovaná v r. 1859. Ty nutily vědu změnit dosavadní nazírání na svět jako na věčný, stálý, neměnný a vcelku jednoduchý boží výtvor.
Gnoseologickým zdrojem marxismu je předchozí lidské poznání
Marxismus je nepřekročitelným duchovním obzorem naší epochy.
Jean-Paul Sartre
Marxismus je věda
Marxismus vznikl jako zobecnění vědeckého poznání přírodovědy, historie, filozofie i ekonomie. Vytvořil zcela novou metodu zkoumání světa - dialektický materialismus - a formuloval ji asi takto: Vše, co chceme poznat, musíme vidět současně ...
Marxismus není dogma, je to návod k myšlení a jednání
Marxova teorie vznikala v praktickém boji proti společenskému systému, v němž žil. Jeho filozofie se formovala jako obecný pohled na svět a jeho zákonitosti, a z něho vyrůstala politická ekonomie - podrobný pohled na základní, tj. ekonomické vztahy tehdejší kapitalistické společnosti. A z toho všeho vyplýval jeho komunismus, snažící se z obecných tendencí vývoje světa a současného stavu společnosti načrtnout kontury budoucího vývoje. Teprve po jeho smrti byly tyto tři stránky jeho teorie relativně odděleny, aby bylo možno jinak nedílný celek lépe propagovat, studovat a porozumět mu.
Marxismus je společenská věda, protože zkoumá především společenské vztahy. Jeho základním přínosem je, že společnost pochopil jako činnost hmotného systému a hledal zákonitosti jejího vývoje. Byl prvním teoretickým systémem, který přestal svět vykládat jako svět bohů či idejí, a pojal jej jako svět lidské práce a vztahů z ní vznikajících. Stal se jediným uceleným výkladem světa, který se nedostal do rozporu s žádným vědeckým objevem. Je to nejkomplexnější a nejpravdivější učení o společnosti, jaké kdy vzniklo. A stejně jako každá věda se vyvíjí dále, nelze jej redukovat pouze na to, co napsali jeho klasikové.
Marxismus je filozofií světa jako celku
Byl tisíckrát kritizován, ale nikdy nebyl překonán. Byl mnohokrát zavržen, ale nikdy nebyl nahrazen něčím lepším. Byl nesčíslněkrát obviněn, ale nikdy nebyl vyvrácen. Je vytrvale pomlouván - většinou těmi, kteří jej vůbec neznají.
Politické hnutí, které má stejné sociální kořeny jako marxismus, které z něj důsledně jako z vědy vychází, ale i jeho ideje a cíle, to vše je nazýváno souhrnným názvem "komunismus". Avšak ne vše, co v historii používalo název socialismus a komunismus vycházelo z marxismu. Mnohá hnutí používala pouze názvy (jako např. německý národní socialismus, lybijský "zelený socialismus"), jiná používala pouze marxistickou frazeologii a vyrůstala ze zcela jiných kořenů (např. maoismus) a další vycházela z marxismu zcela deformovaného (stalinismus). Mnohé myšlenky marxismu, socialismu a komunismu i sama jejich jména byly a zůstávají natolik přitažlivé, že jsou a občas ještě budou používány i jako pouhý propagační plakát, přičemž jen tyto myšlenky diskreditují.
Marxismus je nejobecnější vědou o světě.
Zkoumá vztahy v přírodě, vědomí i společnosti.
Marxismus, stejně jako každá věda, bývá v běžném vědomí chápán velice rozdílně, občas bývá redukován na pouhou "marxologii". Mnozí komunističtí funkcionáři si jej v minulosti zužovali na pouhý soubor vybraných citátů, které vyhovovaly jejich praxi. To, čemu nerozuměli, nebo jejich praxi přímo odporovalo, prostě přehlíželi. Mnozí bránili rozvoji marxistického myšlení a snažili se jej glorifikovat a zakonzervovat, což snižovalo jeho váhu. Měli však k tomu důvod, neboť jiní se jej pokoušeli "rozvíjet" tak, aby odstranili samu podstatu. To je dialektika každé vědy a společenské zvlášť.
Primitivními antikomunisty je marxismus běžně redukován na souhrn vybraných myšlenek, které jejich praxi kritizují, a vědomě je zatajováno vše, co s naprostou samozřejmostí ostatní vědy uznávají a rozvíjejí. Skutečnými teoretiky i politickými stratégy buržoazie je však vnímán, studován a respektován. Marxismus není jednoduchým pohledem politikáře na svět. Je to radikální stanovisko třídy, která má bytostný zájem na pravdivém poznání světa a toto poznání chce prakticky realizovat.
Marxismus je syntézou pokrokových prvků myšlení
Jednotlivé myšlenky, ze kterých se marxismus skládá, byly od nepaměti (a dodnes jsou) rozptýleny v běžném vědomí milionů lidí, kteří jej neznají, nebo dokonce neuznávají, ale kteří se přesto s jeho částmi ztotožňují. Ona zrnka pravdy, která je možno nalézt téměř u každého, jsou však překryta a rozmělněna nánosy idealismu, po tisíciletí uměle vnášeného do společnosti zejména prostřednictvím náboženství a v zájmu vládnoucích tříd. Zásluhou marxismu není to, že ony střípky pravdy objevil, ale to, že je posbíral, doplnil a vytvořil z nich ucelený, logický systém, že z nich setřásl po věky střádající se balast a podíval se na ně znovu očima vědy. Marxismus, stejně tak jako ostatní vědy, není eklekticismem, přestože vznikl z poznatků mnoha protichůdně uvažujících myslitelů v nejrůznějších dobách.
Marxismus nezkoumá věci, ale vztahy
Marxismus je učení
Marxismus je učením realistickým, protože vychází ze skutečnosti
Jak studovat marxismus?
Marx a Engels byli vědci, novináři i publicisté. Nepsali učebnice. Poctivě studovali myšlenky předchozích generací filozofů, historiků i ekonomů, seznamovali se s výsledky soudobé vědy a své názory zveřejňovali formou polemik, kritik i novinových článků. Zabývali se především epochou, v níž žili. Čile korespondovali se svými přáteli i odpůrci, reagovali na aktuální politické, ideové, sociální i národnostní spory své doby, snažili se vysvětlovat i burcovat - a v tom všem jsou obsaženy a rozptýleny jejich poznatky, zobecňující nejen jejich dnešek.
Pro čtenáře v jiném století je obtížné, stejně tak jako u většiny ostatních filozofů, hledat po létech v jejich dílech ona zrnka pravdy, z nichž postupně sestavovali svůj o vědu opřený názor na svět. Tisíce jmen a událostí, současníkovi už nic neříkajících, stovky sporů s autory už dávno neznámými, to vše obaluje v desítkách knih sebraných spisů i dopisů jejich racionální vidění světa, které na rozdíl od okolností, za nichž vznikalo, přetrvává věky.
Je těžké studovat jakoukoliv filozofii
- znamená to poctivě oddělovat dobový nános od podstaty, a přitom chápat podmínky, které vývoj této podstaty ovlivňovaly. Znamená to porozumět jazyku a stylu, ve kterém jsou myšlenky napsány, přeložit si je do současného jazyka, a přitom nezkreslit to skvělé, co obsahují. Předpokládá to tolerovat nutné dobové omyly a neodmítat s nimi přetrvávající, byť nedokonale popsanou pravdu. A chce to studovat u pramene, nebo alespoň u těch, kteří tu či onu filozofii pochopili - rozhodně ne u těch, kteří ji jenom papouškují, či kteří ji jenom kritizují, nebo kteří ji i přes svou nespornou inteligenci pochopit nemohou, protože prostě nechtějí. Nezbytné je i vědět, že se lidstvo a jeho poznání od té doby zákonitě pohnulo a porovnat, zda se také pohnula ta či ona filozofie, zda vydržela historický nápor, a zda je dále rozvíjena v souladu s ním.
To vše platí o každé filozofii - a o marxistické také
Marx a Engels však byli především demokratickými revolucionáři. Stejně jako všichni filozofové v historii stáli na straně jedné z existujících společenských tříd. Na rozdíl od většiny ostatních to však neskrývali - bojovně se ke své třídě hlásili a nepokrytě hájili její zájmy. Byla to dělnická třída, o níž se možná domníváte, že si to nezaslouží, že je méněcenná, nebo že už dokonce neexistuje. A to vás může od studia marxismu odradit. Byla by to škoda - ona existuje, a denně tvoří vše, čeho užíváte. Nezošklivte si proto židli, na které právě sedíte, a neopovrhujte filozofií, sympatizující s nejpočetnější části společnosti, ke které patříte nebo můžete zítra patřit i vy!
Marxismus je uceleným a stále se rozvíjejícím teoretickým systémem,
který zobecňuje dosavadní vědecké poznání, vychází z něho, respektuje jej,
a na jeho základě se snaží o nový filozofický, ekonomický a sociální výklad světa proto,
aby jej bylo možné učinit lepším
