Teorie zvykového, příkazového a tržního hospodářství
Zvykové hospodářství
Prý bylo základem pravěkého hospodaření. Kdyby tomu tak ale bylo, byl by ještě pravěk. Zvyk totiž v sobě neobsahuje nic nového, je jen zjednodušenou zkušeností. Zvyk, je stagnací – a ve vyvíjejícím se světě dokonce regresem. Regresem je i proto, že zkušenost oklešťuje. Pravěk by se nemohl rozvíjet, ale on se rozvíjel - pomalu, ale přece:
Protože lidé nehospodařili jenom ze zvyku, hospodařili podle zkušeností, podle svých možností a podle svých potřeb. Ostatně, tak to dělají dodnes.
Protože lidé při práci mysleli a plánovali, předvídali své možnosti a potřeby a měnily je.
Protože dokázali vyrobit více, než bylo dříve zvykem a proto mohli a museli začít obchodovat
Protože by s pouhým zvykem při změnách klimatu či dalších životních podmínek vymírali; zvyk není základem přizpůsobení, naopak přizpůsobení je základem člověka.
Nikdy nešlo hospodařit jen podle zvyku, neboť by to vedlo k zániku lidstva,
ale každé hospodaření vždy bylo podmíněné
měnící se zkušeností
Příkazové hospodářství
Prý bylo základem totalitních ekonomik. V každém typu hospodaření však lidé hospodařili společně, i když zde byla dělba práce. Čím více byla práce dělena, tím více bylo třeba příkazů:
Příkazy v práci, to byl základ vzniku lidské řeči; nebýt toho, lidé by se nenaučili mluvit, protože to jinak nepotřebovali
Příkaz je formulací předchozích zkušeností a třeba i toho zvyku, přenášejících se takto z generace na generaci
Jedině formou určitého příkazu či plánu je možno kvalitativně a kvantitativně vyjádřit potřeby, možnosti i zdroje, nabídku i poptávku, což je předpokladem jakékoliv, tedy i tržní výroby
Příkaz byl formulací záměru, cíle a plánu při jakémkoliv hospodaření, ať přikazoval stařešina rodu, zkušenější lovec, otrokář, feudál, středověký mistr, faktor či továrník, banka, ministerstvo, RVHP či Evropská unie.
Lidé vždy plánovali a řídili svou práci, své hospodaření; tím se odlišili od zvířat, která si také stavějí hnízda, nory či vodní přehrady jako bobři, ale na rozdíl od člověka to dělají instinktivně, živelně.
Žádný typ hospodaření se neobešel bez příkazů a plánování,
a bude to tak po celou dobu rozvoje lidské společnosti
Tržní hospodářství
Již v pravěku člověk získal schopnost vyrobit více, než sám spotřeboval k uhájení své existence, a z toho se vyvinula možnost
i nutnost obchodovat. Aby člověk mohl obchodovat, musel od pravěku až podnes:
znát své potřeby, předvídat je a plánovat, aby neprodával to, co sám bude potřebovat a nekupoval to, co potřebovat nebude
Každé rozvíjející se směnné hospodářství v sobě vždy obsahovalo prvky zvyku, plánu, příkazu i trhu
Celá tato teorie tří typů hospodaření je jen dost naivním pokusem periodizovat dějiny výroby a společnosti jinak, než to udělal Marx.