Stranickost, tendenčnost a třídnost společenských věd
Poznání přírody se vyvíjelo klikatými cestami. Člověk zkoumal to, co viděl, poznával to tak, jak se mu to jevilo. Poměrně brzy poznal například. železo, které bylo hmatatelné, ale vzduch pochopil daleko později, protože jej neviděl, neohmatal, ačkoliv se s ním setkával neustále. Ještě později začal poznávat vztahy, které přírodu utvářejí. Třebaže padal od nepaměti, gravitaci pochopil až docela nedávno. Je to totiž vztah, stejně tak jako dědičnost nebo vykořisťování. A vztahy nejsou viditelné, hmatatelné, i když jsou všudypřítomné. Jsou v jevech ukryty, tvoří jejich podstatu neuchopitelnou smysly.
Společnost je vytvářena především vztahy, a proto jsou cestky k jejímu poznání ještě klikatější
Člověk ji mohl začít poznávat pouze prostřednictvím jednotlivců, a samozřejmě těch nejviditelnějších, nejmocnějších. K nim však měl určitý osobní vztah - kladný nebo záporný. Byl jejich zastáncem nebo odpůrcem. Pokud nebyl, neměl důvod se společností zabývat. Poznávání společenských vztahů vždy bylo ovlivněno postavením jedince ve společnosti.
Poznávání společnosti bylo od počátku stranické
Ve společnosti neustále probíhá boj jednotlivců a skupin, při čemž boj velkých skupin je vždy nejdůležitější. Některé skupiny v tomto boji působí v souladu s historickými tendencemi vývoje lidstva, jsou v dané chvíli pokrokové, jiné působí proti směru dějinného pohybu a jsou v dané chvíli reakční. Žádná z těchto skupin nemá své místo v historii stále stejné, jejich postavení se mění, mění se i jejich zájmy z tohoto postavení vyplývající, a tím se mění i směr jejich působení.
Ten, kdo je dnes pokrokový, může být jednou reakční a naopak
Každá z těchto bojujících skupin o něco usiluje, někam směřuje, má určitou tendenci. Zkoumáme-li tento pohyb a jeho tendence, vždy některou tendenci akceptujeme a jinou ne. Některou tendenci považujeme za správnou a jinou za chybnou. Některou tendenci akcentujeme více, jinou méně. Nelze jinak.
Každá společenská věda někam směřuje, je tendenční
Boj velkých skupin ovlivňuje celou společnost. Zkoumá-li kterákoliv společenská věda jakoukoliv společnost či její část, musí si být vědoma vlivu tohoto boje na zkoumaný předmět, musí k němu zaujmout určité stanovisko, a tím se přiklonit na jednu stranu tohoto boje. Tak jako válečný zpravodaj, má-li válku vidět zblízka, musí stát na jedné straně fronty, musí využívat zázemí jedné strany, jinak neuvidí nic. Tím je pak odkázán na vítězství jedné strany a chtíc či nechtíc jí musí fandit.
Kdo neuvidí tento boj, nepochopí nic. Uvidí-li jej, musí jej vidět z jedné strany.
Každá společenská věda někomu straní.
Ale i ten, kdo ve společnosti tento boj vidět nechce, nebo neumí, tedy i ten, kdo nemůže pochopit, i ten se ve svém důsledku stává stranickým. Odmítá-li vidět tento boj, staví se tím automaticky na stanovisko vítěze, který z výsledku boje těží. Přiznává výsledky tohoto boje jako samozřejmé a přirozené.
Ten, kdo ve společnosti nechce vidět boj, staví se na stranu vítěze
Nejdůležitějšími skupinami ve společnosti jsou od vzniku společnosti až podnes třídy. Tedy velké skupiny lidí, spojené základními zájmy s tím nejdůležitějším, co společnost má - s výrobními prostředky. A tyto třídy mezi sebou skrytě či otevřeně, silně či slabě, krvavě či nekrvavě, ekonomicky či politicky, slovem i zbraní o výrobní prostředky bojují. Výsledek tohoto boje pak poznamenává od základu celou společnost. A zkoumá-li tuto společnost kdokoliv, vždy se musí vědomě či nevědomě na stranu určité třídy přiklonit. Buď proto, že k ní patří, nebo proto, že s ní sympatizuje. A přikloní-li se na stranu kterékoliv třídy, pak jí ať chce či nechce v tomto boji vyzvedává či potlačuje, propaguje či potírá, prostě některé třídě slouží. I z každého historika, zkoumajícího dobu husitskou se nakonec vyklube zastánce nebo odpůrce husitů.
Každá společenská věda je v třídní společnosti vědou třídní
I ten, do zkoumá dávno mrtvý jazyk - latinu, i ten ji musí vidět v souvislosti s rozpory a boji společnosti, která ji vytvořila a používala. Může ji studovat jen z pramenů vytvořených těmi, kteří v této společnosti žili, stáli na určité straně jejích vnitřních i vnějších bojů, popisovali svou současnost z určitého hlediska. A pak s nimi mlčky souhlasí či nesouhlasí, protože kdyby mu to bylo lhostejné, nemůže pochopit nic. Ať se to komu líbí či nelíbí, ať s tím souhlasí či nikoliv, historie společenských věd to jednoznačně prokazuje:
Společenská věda v třídní společnosti neumí být netřídní, nestranická a netendenční!
Jak to už u lidí bývá, slova se často rozcházejí s činy.Vědec, který zkoumá společnost, se sice slovně může hlásit k čemukoliv i modlit se k ledasčemu, to vůbec není důležité. Rozhodující je vždy výsledek jeho práce, nikoliv jeho osobní názory, postoje či společenská činnost. Je to stejné jako s umělcem, ale i s dělníkem, úředníkem či učitelem:
Výsledky společenské vědy, stejně jako každé jiné práce,
si vždy přisvojí ta třída, které slouží
Stranickost a třídnost společenských věd je základní příčinou jejich roztříštěnosti. Je v nich daleko více omylů než ve vědách přírodních, jsou do nich zanášeny iluze i vědomé nepravdy, a protože zkoumají stochastické systémy, jsou často málo spolehlivé. Mnoho zkoumajících se pohybuje po cestách, nevedoucích k cíli. Avšak i ten, kdo zabloudí, může v lese nalézt houby; stejně jako ten, kdo jde správnou cestou, nemusí nalézt nic. I ve společenských vědách je nutné znát a zkoumat názory odpůrců, hledat v nich případná zrnka pravdy a při tom nepodléhat jejich chybným východiskům a závěrům.
Stranickost společenských věd nemusí být překážkou překážkou poznávání společnosti,
je jen nezbytnou komplikací v rozdělené společnosti