Všechny informace, které živý organismus přijímá ze svého okolí a dokonce ze svého nitra, se v něm odrážejí. Některé velmi slabě, protože se daného organismu příliš nedotýkají, jiné naopak velmi silně.  Teplo, zima, hlad, žízeň, vůně potravy, poranění či sluneční svit, to vše je doprovázeno libými či nelibými pocity, které zprostředkovávají adekvátní reakci organismu k využití těchto informací. I novorozenec se dokáže usmívat, když jej hladíme a plakat, když jej studí plena. Neví nic o jevech, na které reaguje, ani o jejich příčinách; má prostě libé či nelibé pocity. Vznikají emoce. Podobně u člověka jako u dalších vyšších savců. Zvyšují či snižují množství energie, které organismus vydává na své psychosomatické procesy, a tím mění jejich intenzitu, myšlení i jednání člověka.

Emoce jsou evolučně starší než vědomí, jsou jedním z předpokladů jeho vzniku

  Čím je organismus vyvinutější a složitější, tím komplikovanější tyto odezvy jsou. Jakmile se počalo vyvíjet u našich předků myšlení, tedy abstraktní zpracovávání přicházejících informací rozumem a nikoliv jenom instinkty, jakmile začali přijímat informace prostřednictví řeči, a později i obrazu a písma, vznikaly příjemné či nepříjemné pocity i při tomto procesu myšlení a jsou nedílnou součástí našeho poznávání dodnes. I tyto pocity je člověk schopen si pamatovat, zpětně vyvolávat, kombinovat, potlačovat; jsou součástí člověka stejně jako jeho rozum a stejně tak jej dělají člověkem. Vše, co neděláme instinktivně, bezděčně, děláme vždy  více či méně rozumem a současně více či méně citem. Myšlení nevede k jednání automaticky, ale zprostředkovaně přes city. Jsou to dvě v dialektické jednotě existující stránky našeho myšlení i jednání.

Emoce jsou nedílnou součástí lidské praxe i poznání.
Jsou naším vztahem k informaci, zpětnou vazbou na ni,
jsou vytvářeny naším celkovým názorem na svět i momentální náladou, jsou i odrazem našich potřeb a zájmů.

  Všechny informace, přicházející do našeho vědomí, se ukládají nebo jsou odkládány v jeho různých vrstvách. Jednou z prvních, jakoby horních vrstev vědomí, jsou nálady, tedy momentální, velice proměnlivé stavy našeho vědomí, které je buď přístupné či nepřístupné nové informaci. Dobře naladěné vědomí může informaci přijmout a propustit hlouběji, i když třeba není právě důležitá, a naopak špatně naladěné vědomí ji může odmítnout, přestože je závažná. Pravda či nepravda zde nehraje téměř žádnou roli. Nálada ovlivňuje naši pozornost, nová informace může naši náladu zlepšit či zhoršit.

Všechny informace přijímáme buď kladně nebo záporně;
náš neutrální postoj zpravidla vede k zapomenutí.

   Čím intenzivnější je tento kladný či záporný pocit, doprovázející informaci procházející momentální náladou, tím snadněji se dostane do hlubších vrstev vědomí, mezi něž bezesporu patří naše znalosti. Zde se pak porovnává s tím co známe, co je trvale uloženo v naší paměti, a pak vyvolává náš zájem či nezájem. Je-li nová informace v rozporu s obsahem našich znalostí, pravděpodobně to bude doprovázeno nelibým pocitem, odmítněme ji a zapomeneme. Je li v souladu s tím, co již víme, může to vyvolat neutrální postoj. Nalezneme-li však nová spojení s tím, co již víme, objevíme-li důkazy v to, čemu věříme, získáme-li věrohodnější či podrobnější vysvětlení dosavadních poznatků v paměti uložených, vyvolává to libé pocity z poznání a usnadňuje trvalejší uložení nové informace v paměti a zvyšuje zájem o další poznání.

   Mnohé informace ani rozumem nezpracováváme, jednáme pouze emotivně, bezmyšlenkovitě a může to být i správně. To není rozum, co člověka přinutí vrhnout se do ohně a zachránit druhého, zastat se bezbranného, pomoci slabšímu. Rozum by to často musel odmítnout, ale emoce dokáží bát i silnější a správnější. Na druhé straně, nejsou-li  korigovány rozumem, především znalostmi a zkušenostmi, vyvolávají u člověka nesmyslné, nepochopitelné a nepřijatelné reakce. Příčinou však nejsou většinou emoce samy, spíše to bývá nedostatečná sociální zakotvenost jedince vyplývající z nedostatku pozitivních emocí v paměti uložených.

Emoce jsou filtrem i katalyzátorem myšlení a jednání

  Nejhlubší vrstvou našeho vědomí je světový názor, tedy názor jednotlivce na svět a na jeho místo v něm. Vzniká zobecněním nehlubších a nejtrvalejších znalostí a zkušeností; je podstatou člověka, jeho soukromou, nijak neformulovanou filozofií. Jím člověk vysvětluje vše co vzbudilo jeho zájem, ale zatím to není schopen spojit s dosavadními znalostmi, co nemůže porovnat s dosavadními zkušenostmi. S jeho pomocí přijímá či odmítá vše pronikavě nové, neobvyklé. A protože to je nejniternější, nejindividuálnější součást našeho vědomí, která vznikala celý život za spoluúčasti emocí, má i on svou emotivní stránku; jsou to i nejstálejší, nejhlubší, sice již vybouřené, ale nezapomenutelné pocity.

Emoce a rozum jsou dvě dialekticky spjaté stránky poznání

   U harmonicky vyvinutého člověka jsou v rovnováze, tedy ve vzájemné dialektické jednotě, všechny stránky jeho osobnosti. Působí současně - společně i proti sobě, doplňují se i podmiňují. Čím je jedinec dokonalejší, tím bohatší všechny stránky jsou; vytvářejí jeho charakter i image. Rozum i emoce mezi ně nerozlučně patří a činí jej člověkem.

Člověk bez emocí je stejně nelidský jako člověk bez rozumu

www.marxismus.cz