Rozrůzňování a sjednocování
Všechny jevy, materiální i duchovní povahy, existují pouze ve svých konkrétních, jedinečných a neopakovatelných podobách. Žádný jev ale neexistuje sám jediný svého druhu, pokud není těsně po vzniku či před zánikem tohoto druhu jevu.
Rozmanitá je nejen materiální skutečnost, ale i její odraz v duchovním životě lidí - ve vědomí
Každý jev stejné podstaty je opakován mnohokrát v odlišném místě a čase, v rozdílných podmínkách, projevuje se různým způsobem, jinak působí na své vnější prostředí a ono jinak působí na něj. Je součástí jiných celků i jiných souvislostí. S ostatními jevy svého druhu jej spojuje shodná podstata, nemá vždy ale zcela totožnou formu či obsah.
Má proto různou intenzitu vnějších rozporů s prostředním, v němž existuje, a tyto vnější rozpory přerůstají nestejnou mírou do rozporů vnitřních. Jeho vnitřní, určující rozpory jsou proto řešeny v nestejném čase a různou rychlostí, za nestejných okolností a tudíž poněkud jiným způsobem. Zákon rozporu sice platí ve všech konkrétních kvalitách shodné skupiny, avšak jeho projevy a důsledky nejsou totožné ve všech stránkách jevu. To vede neustále k rozrůzňování stejných kvalit v odlišných podmínkách.
Stejné kvality existují vedle sebe na různém vývojovém stupni vnitřních rozporů
a pokračováním vývoje se jejich odlišnost spíše stupňuje
Znamená to, že kvantitativní změny jednotlivých stránek totožných kvalit dosahují hranice míry v jiném času, za jiných okolností a k přechodu kvantity v kvalitu skokem nedochází vždy stejným způsobem, přičemž nevznikají vždy totožné důsledky.
Čím složitější je jev, tím více je možností pro jeho změnu,
tím častěji dochází ke koexistenci stejných jevů před kvalitativním skokem a po něm,
k rozmanitosti kvalitativních skoků a jejich výsledků
Vývoj probíhá negováním jednotlivých kvantitativních stránek jevů i celých kvalit, avšak nikdy nedochází k absolutní negaci celého obsahu jevu. Vše, co je schopno dalšího vývoje přežívá, byť v rámci jiných kvalit, jiných celků a za jiných podmínek. K negacím konkrétních materiálních a duchovních jevů stejné kvality však nedochází ve stejném čase a za stejných podmínek. Jejích mnohost a rozrůzněnost se projevuje koexistencí různých stupňů a forem negace v čase a prostoru a s pokračujícím vývojem se tato rozmanitost zvětšuje. S mnohostí jevů jsou vytvářeny podmínky pro rozdílnost negací i pro opakování podmínek vedoucích k negaci negace.
Čím rozšířenější je jev, tím spíše dochází k rozdílnosti konkrétních podob negací a jejich důsledků,
tím lepší podmínky jsou pro jeho rozrůzňování
Vývojové zákony, tedy zákony jednoty a boje protikladů, přechodu kvantitativních změn ve změny kvalitativní skokem i zákon negace negace nepůsobí nikdy samy o sobě, ale vždy společně; nikdy absolutně, ale vždy v konkrétních podmínkách; nikdy automaticky, ale vždy ovlivněny množstvím nahodilostí.
Tím, že působí podobně na stejné kvality, na jedné straně vedou k tendenci unifikovat, sjednocovat produkty přírody i lidského vědomí. Příroda i vědomí těmto zákonům podléhají, avšak na druhé straně díky své rozmanitosti této tendenci odporují. Vytváří se tak druhá tendence k rozrůzňování, která je v přírodě stejně silná a v lidském vědomí i výtvorech člověka ještě silnější. Protikladnost těchto dvou směřování patří k základům vývoje, je neoddělitelná a každý vývoj je dialektickou jednotou dvou tendencí.
Na vzestupné linii vývoje vítězí tendence k rozrůzňování, na sestupné linii převládá tendence opačná