Existují názory, že dialektika musí být nejen materialistická, ale dualistická. Protože prý každá hmota má vědomí. Má svou strukturu, protože ví, jak se má organizovat, a má své funkce, tedy činnosti, protože ví, jak se má chovat. A má-li být dialektika vědou, musí to uznat a stát na dualistickém základě.

    Struktura a chování neživé hmoty však nejsou podmíněny jejím vědomím, ale jejími konkrétními vlastnostmi, především těmi, které vytvářejí její podstatu. A její reakce s okolím jsou odrazem tohoto okolí; jsou určovány přírodními zákony, což jsou obecné, podstatné nutné, stálé a opakující se vztahy, které se na základě vlastností hmoty vytvářejí. Setká-li se tedy železo s kyslíkem za určitých podmínek, oxiduje. A právě ony podmínky, nikoliv vědomí, určují, jak rychle a zda vůbec koroze probíhá.

    Kdyby mělo železo vědomí, muselo by si říci: „Hele kyslík, musím začít rezivět“. A přírodní vědy by musely zaznamenat nejen korozi, ale i předcházející proces uvědomění si kyslíku.

    Kdyby však železo mělo vědomí, mohlo by se splést, protože omyl je vlastností vědomí. Mohlo by si říci: „Hele kyslík“, a začít vytvářet kysličník s dusíkem. A také by si mohlo vytvářet iluze a korodovat s něčím neexistujícím. Nebo si říci „Tenhle kyslík je nějakej ošklivej, s tím já korodovat nebudu“. A nebo by se mu korodovat prostě vůbec nechtělo. Kdyby mělo vědomí, pak by mohlo mít i nadbytečné sebevědomí a oxidovat jen se zlatem.

    Kdyby železo mělo vědomí, musela by každá jeho základní jednotka reagovat jinak, tak jak to známe u hmoty, která skutečně vědomí má, tedy u lidí. Mělo by i zájmy, a nutně rozdílné. Sdružovalo by se proti kyslíku, bojovalo s ním, zatímco jeho jiné atomy by kolaborovaly. Koroze by mohla být dokonce prohlášena za nezákonnou.

    Že to jsou všechno pitomosti? Ne, hmota obdařená vědomím to vše přece běžně dělá. A tak

dialektika, chce-li zůstat vědou, se nemůže rozkročit; musí se spokojit s tím, že stojí jen na půdě materialismu,
kam ji postavil Marx, když ji stavěl z hlavy na nohy.