Anarchismus
Ideologie a hnutí odmítající organizovaný politický boj a politickou organizaci společnosti, stát a jeho donucovací prostředky. Jde mu o vytvoření společnosti absolutně svobodné, absolutně spravedlivé, v níž rovnosti a bratrství bude dosaženo jednorázovým násilným aktem, při němž bude odstraněna jakákoliv organizace společnosti i její donucovací prostředky. Utopičnost tohoto názoru spočívá v tom, že při jednorázovém odstranění státu a jeho prostředků musí zákonitě dojít ke společenskému chaosu a bezvládí, v němž se nakonec, má-li společnost přežít, musí chopit moci a udělat pořádek ta společenská síla, která je dostatečně silná a organizovaná. Tyto znaky má např. armáda, policie, velcí vlastníci, ovládající výrobní i sdělovací prostředky.
Anarchismus, převládne-li ve společnosti, tak ve svých důsledcích vede k otevřené diktatuře těch, proti kterým bojoval.
Sociální kořeny anarchismu
Živnou půdou anarchismu je původně roztříštěná, individuálně provozovaná malovýroba, později drobná buržoazie. Tato část společnosti je v kapitalismu, ovládaném velkými vlastníky, neustále ohrožena. Je závislá na velkém kapitálu, protože ovládá pouze ten ekonomický prostor, který jí velkovýroba momentálně uvolňuje. Musí se živelně přizpůsobovat, okamžitě reagovat, není schopna dlouhodobě plánovat, při jakémkoliv ekonomickém otřesu nese důsledky dříve než velkoburžoazie. Při tom je na rozdíl od dělníků , kteří jak je řečeno v Komunistickém manifestu "mohou ztratit jen své okovy", bez velkého majetku. Maloburžoazie ztrácí v krizích veškerý majetek vložený do výrobních prostředků, i své částečně výsadní postavení ve společnosti. Drobný vlastník denně obhajuje své sociální postavení, bojuje napravo i nalevo, bouří se proti stávajícímu stavu nikoliv s cílem jej změnit, ale lépe se v něm zařídit. Jeho ideálem je společnost, v níž bude hospodařit sám podle svého, nezávisle na státní moci a velkých vlastnících, kteří jej utiskují; chce být zodpovědný jen sám sobě. Proto je proti jakýmkoliv vyšším autoritám a uznává je svou vlastní.
Obdobné postavení ve společnosti má velká část inteligence, pocházející zpravidla právě z maloburžoazie, ale i z nižších vrstev. Je závislá na vládnoucích třídách, musí jim, často bezvýhradně a proti svému přesvědčení, sloužit. I ona je svým postavením ve společenských vztazích značně individualistická a rozporuplná.
Živelnost a neorganizovanost je pro tuto část společnosti charakteristická. Jakýkoliv řád a pořádek, systém a organizace ve společnosti je jí vnucován velkými vlastníky, ovládajícími stát. Tento řád a pořádek neslouží drobným, ale velkým výrobcům a vzbuzuje u maloburžoazie odpor. Tato část společnosti je v dobách, kdy se jí vede dobře, kdy prosperuje, zpravidla větším obhájcem kapitalismu než velkoburžoazie, je jeho oporou, bývá i ultrapravicová. Avšak v dobách krizí výrazně mění v důsledku svého ohrožení společenské postoje, stává se nespokojenou, radikální, má sklony k pseudorevolucionářství, k ultralevičáctví a anarchismu. Podobné postoje mívá i ta část inteligence, která je s maloburžoazií spjata.
Anarchismus je logickou reakcí drobných výrobců na vznik průmyslového kapitálu
Teoretické kořeny anarchismu
William Goldwin, 1756 - 1836, anglický radikální kritik vznikajícího průmyslového kapitalismu. Byl inspirován francouzským osvícenstvím a Francouzskou revolucí. Vytvořil systém anarchokomunistických idejí. Chtěl odstranit soukromé vlastnictví, státní moc jako hlavní příčiny všech zlořádů nikoliv násilnou cestou, ale osvětou a vzděláním.
Joseph Proudhon, 1809 - 1865, francouzský maloburžoazní socialista, použil poprvé pojem "anarchismus". Usiloval o reformu kapitalismu a odstranění vykořisťování člověkem cestou potlačení státní moci a přeměnou dělníků v malovýrobce.
Max Stirner (Kaspar Schmidt), 1806 - 1856, německý filozof vykládající svět z hlediska "malého člověka". Zastává krajní individualismus a subjektivismus. Jeho zásada "Není nic nade mne" vyúsťuje v pojetí státu jako "spolku egoistů"
Anarchismus je absolutizací individuálního pohledu na svět
Někdy je anarchismus spojován s komunismem v tom, že i komunismus usiluje o zánik státu. Marxismus však podstatu státu vidí v tom, že je organizátorem násilí vládnoucí třídy, že především udržuje panství vládnoucí třídy nad ostatními. A protože komunisté chtějí odstranit třídy, usilují i o zrušení této základní funkce státu. To ovšem neznamená, že jsou podobně jako anarchisté proti jakékoliv organizaci společnosti, proti jakékoliv správě věcí veřejných, proti jakémukoliv řízení. Naopak.
Komunisté chtějí odstranit pouze potlačovatelskou funkci, která je podstatou státu; chtějí přeměnit stát na samosprávnou organizaci společnosti.
Neusilují o bezvládí, chtějí odstranit vládu jedné třídy nad společností.
www.marxismus.cz