Práce je především proces, probíhající mezi člověkem a přírodou, proces v němž člověk svou vlastní činností zprostředkovává, reguluje a kontroluje výměnu látek mezi sebou a přírodou. Člověk vystupuje proti přírodní látce samé jako přírodní síla. Aby si přivlastnil přírodní látku v určité formě vhodné pro svůj vlastní život, uvádí do pohybu přírodní síly, které patří k jeho tělu, paže i nohy, hlavu i ruce. Tím, že tímto pohybem působí na vnější přírodu a mění ji, mění zároveň svou vlastní přirozenost. Rozvíjí schopnosti, které v ní dřímají, a hru těchto sil podrobuje své vlastní moci...

  Jednoduché momenty pracovního procesu jsou: účelná činnost čili práce sama, pracovní předmět a pracovní prostředek.

  Země (z ekonomického hlediska k ní patří i voda), která původně člověka vyzbrojuje potravou, hotovými životními prostředky, existuje bez jeho přičinění jako všeobecný předmět lidské práce. Všechny předměty, které práce jen vytrhává z jejich bezprostřední souvislosti se zemí jsou pracovní předměty dané přírodou. Např. ryby lovíme, a tím je oddělujeme od jejich živlu, od vody, dříví, které kácíme v pralese, ruda, kterou dolujeme z nitra země. Naproti tomu, jestliže pracovní předmět sám už byl, abych tak řekl, profiltrován předcházející prací, nazýváme jej surovinou; je to např. vytěžená ruda, která se pak vypírá. Každá surovina je pracovní předmět, ale ne každý pracovní předmět je surovina. Surovinou je pracovní předmět jen tehdy, jestliže už prošel nějakou změnou zprostředkovanou prací.

  Pracovní prostředek je věc nebo komplex věcí, které dělník vsunuje mezi sebe a pracovní předmět a které mu slouží jako vodič při jeho působení na tento předmět. Používá mechanických, fyzikálních, chemických vlastností věcí, aby jim dal v souhlase se svým cílem působit na jiné věci jako prostředky své moci. Předmět, jehož se dělník bezprostředně zmocňuje - ponecháváme stranou uchopení hotových životních prostředků, např. plodů, přičemž jako pracovní prostředky slouží jedině tělesné orgány dělníka - není pracovní předmět, nýbrž pracovní prostředek. Tak se stává předmět daný přírodou samou orgánem jeho činnosti, orgánem, který přidává ke svým tělesným orgánům, jimž tedy navzdory bibli prodlužuje přirozené rozměry svého těla...

  Používání a vytváření pracovních prostředků, ačkoli existuje v zárodku už u některých druhů zvířat, je specificky charakteristickým rysem lidského pracovního procesu, a proto Franklin definuje člověka jako "a toolmaking animal", jako živočicha vyrábějícího nástroje. Tak jako je struktura vykopaných kostí důležitá pro poznání organizace zaniklých živočišných druhů,tak jsou vykopávky pracovních prostředků důležité pro poznání zaniklých společenskoekonomických formací. Ekonomické epochy se neliší tím, co se vyrábí, nýbrž tím, jak, jakými pracovními prostředky se vyrábí. Pracovní prostředky jsou nejen měřítkem vývoje lidské pracovní síly, nýbrž i ukazatelem společenských vztahů, za nichž se pracuje.