Ale lidé neustrnuli na tomto stupni vývoje, V Asii našli zvířata, která se dala ochočovat a ochočená pak dále chovat. Divoká buvolí kráva se musela lovit, ochočená dávala rok co rok tele a kromě toho ještě mléko. Pro některé nejpokročilejší kmeny - Árijce, Semity, snad už také Tutánce - se stalo hlavním odvětvím práce ochočování, později už jen chov a opatrování dobytka. Pastýřské kmeny se odlišily od ostatní masy barbarů: to byla první velká společenská dělba práce. Pastýřské kmeny Produkovaly nejen více potravy, nýbrž také potravu jiného druhu než ostatní barbaři. Měly výhodu Před ostatními kmeny nejen v tom, že měly mnohem více mléka, mléčných výrobků a masa, nýbrž také kůže, vlnu, kozí srst a s hojností surovin také více přediva a tkaniva. To poprvé umožňovalo pravidelnou směnu. Na dřívějších stupních mohlo ke směně docházet jen příležitostně; zvláštní zručnost při zhotovování nástrojů a zbraní může vést k přechodné dělbě práce. Tak byly na mnoha místech nalezeny nepochybné zbytky dílen na kamenné nástroje z mladší doby kamenné; umělci, kteří tu zdokonalovali svou zručnost, pracovali pravděpodobně na účet celku, jak je tomu ještě u stálých řemeslníků indických rodových společenství. Na tomto stupni vývoje rozhodně nemohla vzniknout jiná směna než směna uvnitř kmene, a i k té docházelo jen výjimečně. Naproti tomu po oddělení pasteveckých kmenů tu nacházíme podmínky směny mezi členy různých kmenů, pro její rozvití a upevnění prostřednictvím hlav rodů; když se však stáda začínala stávat odděleným vlastnictvím, nabývala čím dál tím víc převahy směna mezi jednotlivci a nakonec se stala jedinou formou. Ale hlavním předmětem, který pastýřské kmeny směňovaly se svými sousedy, byl dobytek; dobytek se stal zbožím, kterým se oceňovalo všechno ostatní zboží a které bylo všude ochotně přijímáno za jiné zboží - zkrátka dobytek nabyl funkce peněz a už na tomto stupni konal službu peněz. Tak naléhavě a rychle se vyvinula už na počátku směny zboží potřeba peněžního zboží.

  Zahradnictví, které barbaři na nejnižším stupni zřejmě neznali, objevilo se u nich nejpozději na středním stupni barbarství jako předzvěst zemědělství. Podnebí turánské náhorní roviny nepřipouští pastýřský život bez zásob krmiva na dlouhou a tuhou zimu; podmínkou tu byly tedy louky a pěstování obilnin. Totéž platí pro stepi severně od Černého moře. Jakmile se začaly pěstovat obilniny pro dobytek, staly se brzy také potravou lidí.