V. I. Lenin    O právu národů na sebeurčení

  Období definitivního vítězství kapitalismu nad feudalismem bylo na celém světě spjato s národními hnutími. Ekonomický základ těchto hnutí tkví v tom, že k úplnému vítězství zbožní výroby je nezbytné, aby buržoazie ovládla vnitřní trh, aby území s obyvatelstvem mluvícím jedním jazykem byla spojena v jeden stát a zároveň aby byly odstraněny všechny překážky, jež by bránily vývoji tohoto jazyka a jeho uplatnění v literatuře. Jazyk je nejdůležitějším prostředkem styku mezi lidmi; jednotný jazyk a jeho plynulý vývoj jsou jednou z nejdůležitějších podmínek opravdu svobodných a rozsáhlých obchodních styků odpovídajících modernímu kapitalismu, svobodného a rozsáhlého seskupování obyvatelstva podle jednotlivých tříd, a konečně je podmínkou úzké sounáležitosti trhu s každým velkým i drobným podnikatelem, s každým, kdo prodává i kdo kupuje.

  Vytvářet národní státy, které nejlépe vyhovují těmto požadavkům moderního kapitalismu, je proto tendencí (snahou) každého národního hnutí. Tuto tendenci podporují nejhlubší ekonomické faktory, a proto je národní stát pro celou západní Evropu - ba i pro celý civilizovaný svět - jev typický a pro éru kapitalismu normální.

  Chceme-li tedy pochopit význam sebeurčení národů, nesmíme si pohrávat s právními definicemi ani "vymýšlet" abstraktní definice, nýbrž musíme analyzovat historické a ekonomické podmínky národních hnutí, a pak nutně dospějeme k závěru, že sebeurčením národů se rozumí jejich státní oddělení od jinonárodních kolektivů, že se jím rozumí vytvoření samostatného národního státu.

www.marxismus.cz