Ale náhoda je jen jeden pól souvislosti, jejíž druhý pól se nazývá nutnost. V přírodě, kde zdánlivě vládne také náhoda, jsme už dávno na každém jednotlivém úseku dokázali vnitřní nutnost a zákonitost, která se v této náhodě prosazuje. Co však platí o přírodě, platí i o společnosti. Čím více se určitá společenská činnost , řada společenských procesů vymyká kontrole lidí, čím více jim přerůstá přes hlavu, čím více se zdá ponechána pouhé náhodě, tím více se v této náhodě jakoby s přírodní nutností prosazují její vlastní imanentní zákony.