V pokročilé společnosti se maloburžoa v důsledku svého postavení stává na jedné straně socialistou, na druhé straně ekonomem; tj. je oslněn nádherou vysoké buržoazie a má soucit s utrpením lidu. Je zároveň buržoa i lid. V hloubi své duše je hrdý na to, že je nestranný, že nalezl správnou rovnováhu, která si namlouvá, že není jen obyčejnou zlatou střední cestou. Takový buržoa zbožšťuje rozpor, protože rozpor je základem jeho bytosti. On sám není nic jiného než fungující ztělesněný společenský rozpor. To, čím je v praxi, musí ospravedlnit teorií, a pan Proudhon má tu zásluhu, že je vědeckým mluvčím francouzské maloburžoazie, což je skutečná zásluha, protože maloburžoazie bude neoddělitelnou součástí všech následujících sociálních revolucí.