Demokracie toho druhu, přijímajíce všeobecně vedle jiných cest a prostředků moderní sociální společnosti jako zásadu své hospodářské politiky princip postupného zveřejňování výrobních prostředků a soukromého zisku, jsou na cestě k dalšímu vývoji, který může vést velmi daleko k vybudování beztřídní společnosti, kde - s jistými výjimkami hlavně kvantitativního rázu - výrobní prostředky a podnikatelský zisk by jednotlivcům nenáležely a kde by kapitalistická volná hra hospodářských sil ve výrobě i v distribuci statků byla nahrazena vědeckým hospodářským plánováním (regulování a stabilizování cen a mezd!), které je jednou z podstatných součástí každého socialistického systému. Cesta ta je tu opravdu otevřena. Uskutečnění tohoto cíle se stává jednak otázkou povlovného vývoje, nových metod politické práce a stupně vyspělosti té které společnosti a toho kterého státu, jednak otázkou zkušenosti, osvědčení se a výhodnosti menší či větší míry a stupně socializace moderní společnosti. Uzná-li se však jednou zásada, že se neomezené majetnictví výrobních prostředků a získávání soukromého zisku ve výrobě a distribuci statků zneužívá sociálně v té míře, jak to provádí moderní kapitalism, uzná-li se, že je to nemravné, nesociální a nakonec protistátní a protinárodní, je to pak otázkou vhodnosti a volby prostředků, jak získat nápravu. Je to možné provést jedním rázem násilnou revolucí. Je však možno jíti postupně, vývojově, empiricky a vědeckým hospodářským plánováním, bez katastrof a bez násilností, dohodou a spoluprací. Jsem pro tuto druhou cestu. Jsem pro ni dnes bezvýhradně a více než kdy jindy z důvodů, jež ještě dále uvedu. Jsem pro ni také proto, že jsem demokrat. Vím, že jsou ve vývoji národů a států doby, kdy násilné revoluce jsou nutné. Ale jako demokrat chci vyčerpat všecky cesty smírné, všecky prostředky dohody a všecky formy spolupráce ... Jako praktický demokrat chci dělat to, co je nutné, co je možné a co je za daných poměrů té které společnosti a země správné, cestou vývojovou a nenásilnou. Věřím také, že by za těchto okolností oba uvedené politicko-sociální systémy - nová demokracie poválečná a systém sovětského socialismu - mohly žíti vedle sebe bez rivalit a nepřátelství, ve spolupráci a ve vzájemné shodě.