Agnosticismus, filozofie v zásadě odmítající možnost poznání světa. Jeho zárodky se objevují již u Sokrata a Platóna, podle nichž poznávat svět znamená poznávat ideje, neboť svět je jen "odleskem" ideje. V novověku jej teoreticky formuloval D. Hume, výrazně jej ovlivnil I. Kant. Je to svým způsobem rezignace rozumu ve prospěch víry, podle Engelse "stydlivý materialismus"
Solipsismus, je krajností, výsledkem důsledného subjektivního idealismu. Jedinou realitou je podle něj člověk a jeho vědomí, vše ostatní pouze existuje jen v jeho vědomí. Gnoseologickým základem je absolutizace individua a jeho počitků jako zdroje poznání. Je to filozofie zhroucení se do sebe samého. Nejblíže k němu měli Berkeley a Fichte.
Iluze našich předchůdců bychom neměli nahrazovat iluzemi svými,
ale bohužel to většinou jinak neumíme.
Senzualismus, filozofie přeceňující smyslové poznání, podceňující možnosti rozumu, který poznatky jen třídí a nic nového k nim nepřidává. Směšuje pociťování a poznání. Vzniká již v antice, později především v Anglii jako reakce na hospodářský rozmach, kde je spjat s novou pokrokovou třídou - buržoazií. Bojuje z materialistických pozic proti středověké strnulosti, v níž hlavním zdrojem poznání byla Bible.
Sofistika, samoúčelné mudrování. Podle Aristotela "učení zdánlivé moudrosti", kterým se živili profesionální filozofové. Nehledali pravdu, samoúčelně vytvářeli zdánlivé problémy, nad kterými pak mudrovali. Šlo o spektakulární žonglování se slovy, ne o pravdu. Dnes je to vytrhávání jevů ze souvislosti, matení pojmů a přenášení zákonitostí z jedné oblasti do jiné, formální dokonalost důkazů na úkor obsahové prázdnoty. Živí se tím tisíce učitelů filozofie, novinářů, politologů i politiků.
Empirismus, materialistický či idealistický filozofický přístup absolutizující zkušenost, pozorování, měření a experiment jako jediný zdroj pravdivého poznání, což je jednostranné a nedůsledné. Správně chápe, že počitky jsou jediným zdrojem našich poznatků, avšak vyvozuje z toho nesprávný závěr, nedůvěřuje teorii a myšlení. Hlavními představiteli jsou F. Bacon, J.Locke, D. Hume a T. Hobbes.
Racionalismus, filozofie absolutizující úlohu rozumu v procesu poznání a nedoceňující funkci poznání smyslového. Vzniká v období prvotní akumulace kapitálu a nástupu buržoazie k moci jako protipól senzualismu. Hlavními představiteli jsou R. Descartes, B. Spinoza a G. Leibniz.
Genialita, neurčitý pojem vzniklý až v období romantismu zidealizováním tvůrčí síly člověka. Za genia bývá považován člověk, který učiní velkou věc v okamžiku velké společenské potřeby, přičemž v ostatních oblastech může být i značně podprůměrný. Nestačí vysoký stupeň inteligence, ten má mnoho lidí, umírajících v zapomenutí. Společnost si svého genia vytvoří tehdy, když jej potřebuje, ne když on chce.
Samouk bývá laiky považován za experta, experty bývá považován za blbce.
V každém oboru však nejprve existuje samouk a teprve poté první profesor.
Pravda je stupněm poznání
Leonardo da Vinci byl geniálním proto, že maloval podle potřeb světské a církevní moci, navrhoval válečné stroje a zabýval se spoustou ve své době užitečných věcí. Kdyby pouze vynalézal padáky, vrtulníky a jiné tehdy nepotřebné věci, jeho Mona Lisa by dávno skončila jako tisíce jiných obrazů a on by zemřel zcela neznámý.
Vědomí, to je výsledek zápasu člověka s přírodou, se společností i se sebou samým,
je to nekonečný proces boje smyslů a rozumu,
které vždy spolu i proti sobě posouvají člověka blíže k pravdě a výše nad ni.
V. I. Lenin
V lidském mozku se odráží příroda.
V. I. Lenin
Existují pouze věci a jevy již poznané a dosud nepoznané.
Neexistují věci či jevy nepoznatelné!
Scholastika, oficiální katolická filozofie podřízená teologii. Převládá v letech 800 - 1400 v Evropě, preferuje rozjímání jako zdroj poznání. Rozumově zdůvodňovala systém teologických dogmat a uváděla je v soulad s rozumem. Smiřovala vědu s vírou, někdy i cestou "dvojí pravdy". Vytvořil ji Anselm z Cantebury (1033-1109), vrchol představuje Tomáš Akvinský (tomismus).
Praxe, komplexní společenský proces lidského převáření objektivní reality; to je činnost společenská, aktivní, záměrná, dlouhodobá, opakující se a přetvářející. Obsahuje v sobě cíl. Každou činnost, např. bezděčnou, instinktivní či protismyslnou, tedy za praxi nelze považovat.
V. I. Lenin
Kdyby se matematické axiomy dotýkaly zájmů lidí, lidé by je vyvraceli.
Bedřich Engels
Člověk je obratlovec, v němž si příroda uvědomuje sebe sama.
V. I. Lenin
Pravda nesmí záviset na tom, komu bude sloužit!
Absolutní pravdu nelze zaměňovat s tzv. banální pravdou, tedy dílčím, částečným, zcela prokazatelným odhalením, které však je tak omezené a jednoduché, že o povaze jevu v podstatě vůbec nic nevypovídá. Tvrzení "XY je živ" je sice pravdivé, avšak pouze dočasně, ale hlavně to neodlišuje onu osobu od dalších 6 miliard lidí.
Georgij Valentinovič Plechanov
Vědomí je vnitřní stav hmoty.
Pragmatismus, subjektivně idealistický a agnostický světový názor rozšířený především v anglosaských zemích, filozofie úspěchu. V praktickém životě nemá pravda smysl, smysl má to, co přináší úspěch. Tyto názory mají mnoho podob, např. ve "filozofii života", v pozitivismu, instrumentalismu, u F. Nietzsche aj.
Bedřich Engels
Všeobsáhlý, jednou pro vždy dovršený systém poznání přírody či dějin odporuje základním zákonům dialektického myšlení; to však nevylučuje, naopak v sobě zahrnuje, že soustavné poznávání veškerého vnějšího světa může od pokolení k pokolení dělat obrovské pokroky.
Bedřich Engels
Stupeň poznání, na němž stojíme dnes, je právě tak málo konečný,
jako všechny předchozí.
Psychika, širší pojem, nemůže být zaměňována s vědomím. Součástí psychiky jsou i podmíněné a nepodmíněné reflexy, podvědomí, instinkty a pudy, které nemá jen člověk, ale i další živočichové, nemající vědomí.
Dogmatismus, myšlení a jednání pasivního člověka, nekriticky přejímajícího názory autorit, neochotného myslet samostatně, považujícího pravdy za jednou pro vždy dané, neměnné. Dogmatik nahrazuje vlastní rozum cizí autoritou. Jde o sociálně podmíněný postoj člověka ke světu, člověku i světu nebezpečný.
Fanatismus, myšlení a chování aktivního dogmatika. Je přímo úměrný sociálnímu tlaku, nutícímu člověka jednat a nepřímo úměrný znalostem, které o svém jednání má. Fanatik nahrazuje rozum vírou. Nepotřebuje znalosti, stačí mu hesla. Je zneužitelný každým, kdo jej vhodně ovládá. Fanatismus je sociálně podmíněným jevem, společnost vždy ohrožujícím.
Intuice, zkrat mezi smyslovým poznáním a světovým názorem, vytvořeným z poznatků a zkušeností uložených v podvědomí. Jeho výsledkem je neuvěřitelně rychlé, správné postižení pravdy, do něhož se rozum nestačil zapojit.
Relativismus, subjektivně idealistické zpochybňování jakéhokoliv poznání, přecenění relativní stránky pravdy a zavržení její stránky absolutní. Ve svých důsledcích je odmítnutím poznatelnosti světa a rezignací ve vztahu k objektivitě pravdy.
Inteligence není zdaleka pouhou individuelní vlastností člověka, zděděnou po rodičích. Je to především produkt výchovy, styku se společností, o jehož kvalitě se rozhoduje zejména v prvních dvou letech věku dítěte. Její charakter je proto společenský, i když nositelem je individuum.
Abbé Suger, první gotický architekt (okolo r. 1137)
Těžko chápající mysl se k pravdě povznáší prostřednictvím toho, co je hmotné.
Leonardo da Vinci
Klíčem k pochopení světa je umění dívat se.
George Wilhelm Fridrich Hegel
Pravda je nekonečná.
Abstrakce, základ myšlení umožňující pojmotvornou činnost, výlučná schopnost člověka. Odhlížení od jednotlivých a nahodilých vnějších stránek či souvislostí jevu, vytvářejících jeho jedinečnost a neopakovatelnost, a soustředění se na obecné, podstatné, nutné, určující vnitřní stránky, znaky, vlastnosti či souvislosti umožňující nalézt důležitou shodu s podobnými či souvisejícími jevy. Je to vytvoření zcela nového jevu v paměti, který rozumu umožňuje pracovat jen z částí poznávané skutečnosti. Abstraktní, tj. vytržené ze souvislostí, je protikladem konkrétního, tj. vrostlého do souvislostí. Abstrakce umožňuje člověku poznávat, stejně tak jako mýlit se a vytvářet si ve fantazii iluze.
V. I. Lenin
Poznání je odrážení přírody člověkem ..... je to věčné, nekonečné
přibližování se myšlenky k objektu.
V. I. Lenin
Svět člověka neuspokojuje a člověk jej chce svým jednáním změnit.
V. I. Lenin
V lidském mozku se odráží příroda. Člověk tím, že ve své práci a v technice používá těchto odrazů
a ověřuje jejich správnost, dospívá k objektivní pravdě. Pravda je proces.
Od subjektivní ideje spěje člověk k objektivní pravdě přes "praxi".
Bedřich Engels
Všechno naše teoretické myšlení je absolutně ovládáno tím faktem,
že naše subjektivní myšlení a objektivní svět jsou podrobeny týmž zákonům,
a že si tedy ve svých výsledcích nakonec nemohou odporovat, nýbrž musí se shodovat.
Karel Marx
Člověk musí pravdivost, tj. skutečnost a moc, pozemskost svého myšlení prokázat v praxi.
Bedřich Engels
Zdravý lidský rozum je sice celkem úctyhodný chlapík v domáckém prostředí, ale jakmile se pustí do širého světa bádání, zažívá prapodivná dobrodružství .....
Odraz je všeobecnou vlastností hmoty, vše existující, živé i neživé, má schopnost být odráženo i schopnost odrážet. A právě odraz existujícího je zárukou jeho poznatelnosti. Záleží jen na tom objevit formu odrazu i způsob odrážení a potom z jednotlivých odrazů postupně skládat správný obraz skutečnosti. Někdy to člověku trvá tisíce let.
Osvícenství, široký idealistický myšlenkový a společenský proud 17. - 18. století, v některých zemích toto období přesahující až do období národně osvobozeneckých hnutí. Přeceňovalo úlohu vědomí ve společnosti; z pozic vznikající buržoazie a maloburžoazie kritizovalo rozkládající se feudální společnost, církev a náboženství, doprovázelo a podporovalo vznik nových výrobních sil a vztahů, hledalo nové myšlenky i novou formu společnosti. Bylo ideovou přípravou pozdějších buržoazních revolucí. K nejvýznamnějším představitelům patří např. Voltaire, Helvétius, Holbach, Goethe a Diderot.
Voltaire (François-Marie Arouet), 1694 - 1778, francouzský spisovatel a filozof. Kritik francouzské feudální společnosti, duchovní vůdce osvícenství, vášnivý bojovník za vítězství rozumu, lidská prává a náboženskou toleranci. Odpůrce metafyziky a voluntarismu, měl blízko k empirismu. Dvakrát vězněn, většinu života prožil v emigraci.
Voltaire
Pouze šarlatáni jsou si něčím jisti.
Pochybnost není právě příjemným stavem, ale jistota je směšná.
Aktivní pochybování, to je věda. Pasivní pochybování, to je lenost myslet.
Pochybnost musí být počátkem zkoumání, nikoliv jeho náhražkou.
Denis Diderot, 1713 - 1784, nejvýznamnější francouzský filozof a spisovatel své doby, vedoucí představitel francouzského osvícenství. Hlavní redaktor Encyklopedie, souborného díla francouzských osvícenců 18. století. Přešel od deismu k ateismu, přestože zůstal idealistou, přikláněl se k materialismu s prvky dialektiky.
John Locke, 1632 - 1704, anglický materialistický filozof, pedagog a politik, zakladatel anglického empirismu. Odmítl vrozené ideje či představy a za zdroj poznání považoval jen vnitřní a vnější zkušenost. Snažil se o podřízení víry rozumu. Byl průkopníkem osvícenství a ideologem kompromisu mezi buržoazií a podnikající části šlechty.
David Hume, 1711 - 1776, skotský filozof a historik. Ze senzualistických pozic absolutizace vjemu dokázal přecházet k rozlišování zkušenostních a rozumových pravd. Důsledný odpůrce metafyziky. Rozhodujícím způsobem ovlivnil formování pozitivismu.
Francis Bacon, 1561 - 1626, anglický filozof a politik, 4 roky lordem kancléřem. Kritikou scholastiky, požadavkem myšlení oproštěného od předsudků a založeného na zkušenosti i experimentu připravil půdu pro novověké vědy. Položil základy vědecké indukce. Je zakladatelem novodobé empirické vědy a materialistické filozofie.
Gottfried Wilhelm Leibniz, 1646 - 1716, německý filozof, představitel racionalismu, přírodovědec, matematik a historik. Spojoval poznatky přírodních a matematických věd v racionální systém, do něhož však spekulativně zahrnoval i Boha. Rozpracoval princip sporu a dostatečného důvodu. Patří k největším postavám evropského myšlení.
René Descartes, 1596 - 1650, francouzský filozof a matematik. Snažil se nalézt neotřesitelný základ poznání. Mechanicky pojímal přírodu a člověka, zaujímal materialistická stanoviska, ale dokazoval existenci Boha; přesto se dostal na index zakázaných knih. Za hlavní považoval rozprostraněnost a myšlení. Bývá považován za otce novověké filozofie.
Benediktus (Baruch) de Spinoza, 1632 - 1677, nizozemský filozof, panteista (Bůh=příroda). Kriticky interpretoval Bibli, za což byl vyloučen z náboženské obce a žil v ústraní. Zabýval se univerzální kauzalitou a determinismem. Svobodu považoval za iluzi, jíž člověk musí podlehnout na základě neznalosti celkové souvislosti. V teorii státu demokrat.
George Berkeley, 1685 - 1753, anglický biskup a filozof. Vyšel z empirismu, ovlivněn svými náboženskými postoji dospěl ke krajně subjektivnímu idealismu, později přešel k objektivnímu idealismu. Podle něho vnější svět reálně neexistuje, nýbrž je jen představou v duchu člověka, která mu byla vnuknuta Bohem.
V. I. Lenin
Počitek je výsledkem působení hmoty na naše smyslové orgány,
.... je subjektivním odrazem objektivního světa.
Immanuel Kant
Měj odvahu a používej svého rozumu.
Tomáš Akvinský, cca 1225 - 1274, italský teolog vrcholné scholastiky. Rozum podřizuje mimorozumovým zjeveným pravdám. Vysvětluje Boha jako prvního hybatele, snaží se smířit víru s poznatky vědy. Jeho učení se stalo oficielní filozofií katolické církve, dnes v podobě novotomismu či novoscholastiky. Zabýval se však racionálně otázkami hodnoty a bohatství.
Tomáš Akvinský
Bůh je první vzorovou příčinou všech věcí.
Tomáš Akvinský
Rozum anděla převyšuje rozum člověka mnohem více,
než rozum nejlepšího filozofa převyšuje rozum nejhloupějšího idiota.
V. I. Lenin
Materialistická dialektika .. v sobě nepodmíněně zahrnuje relativismus, ale neredukuje se naň,
tj. uznává relativnost našich znalostí, ale ne v tom smyslu, že by popírala objektivní pravdu,
ale v tom že hranice, jak daleko se naše vědění přibližuje k této pravdě, je historicky podmíněna.
V. I. Lenin
Kriterium praxe ... nemůže žádnou lidskou představu ani úplně vyvrátit, ani úplně potvrdit. I toto kriterium je natolik "neurčité", že nedovoluje lidským znalostem, aby se proměnily v "absolutno", ale zároveň natolik určité, že nesmiřitelně popírá všechny druhy idealismu a agnosticismu.
Ontologie, učení o "jsoucnu z hlediska jeho bytí", příp. "o tom, co existuje o sobě vůbec, nezávisle na poznávajícím vědomí", nebo "o bytí vůbec". Vzniklo z idealistických přístupů, samostatným zkoumáním bytí a vědomí. Marxistická filozofie toto dělení neužívá a zkoumá obě otázky vždy ve vzájemné spojitosti.
G. W. F. Hegel
Věci a myšlení o nich samy o sobě se shodují.
Instrumentalismus, americká úprava subjektivně idealistického pragmatismu, podle níž je myšlení instrumentem k lepšímu ovládnutí přírody a společnosti a příroda pouhá použitelnost představ.
Helvétius Claude Adrien, 1715 - 1771, francouzský materialista, osvícenec, který z Lockova senzualismu odstranil idealistické prvky. Uznával rozhodující vliv prostředí na formování člověka, vyznával ideu spojování individuálních a společenských zájmů, což vytvářelo prostředí pro pozdější utváření francouzského utopického socialismu.
Epikuros
Klam a omyl záleží v tom, co přidáváme ze svého mínění.
Při konfrontaci idejí s jinými idejemi vítězí jejich krása.
Teprve při konfrontaci idejí s realitou vítězí pravda.
Fan Čen
(čínský myslitel, asi 405 - 507)
Tělo je hmotným základem ducha a duch je následkem tělesné činnosti.
Lucretius
Nejsou-li pravdivé smysly, je každý soud také klamný.
Denis Diderot
Smysly jsou pramenem všech našich znalostí
(pokud se Vám toto tvrzení bude zdát příliš banální, uvědomte si, že miliony inteligentních lidí
věří na předtuchu, telepatii, vnuknutí boží, senzibily a jiné nesmysly, které s ním jsou v rozporu)
Leonardo da Vinci
Celé naše poznání začíná počitky.
Leonardo da Vinci
Kdo se dává unášet praxí bez vědy, je jako kormidelník,
který vstupuje na koráb bez kormidla nebo bez kompasu.
Není si nikdy jist tím, kam pluje.
Francis Bacon
Je rozum lidský jako nerovné zrcadlo, na než dopadají paprsky věcí,
a jehož přirozenost souvisí s přirozeností věcí a ji zkrucuje a porušuje.
Claude Adrien Helvétius
Paměť není nic jiného, než pokračování dojmu, ale oslabené.
Claude Adrien Helvétius
Strach před možností omylu nám nesmí zabránit v hledání pravdy!
Hylozoismus, filozofické názory předpokládající, že ve hmotě tkví princip života, že hmota je nějakou formou oduševnělá. Jsou obsaženy v učení Thaleta, Anaximena, Anaximandra, Bruna, Spinozy, Diderota aj., často působily pozitivně v boji s idealismem a náboženstvím. Obdobou je i panteismus.
Sokrates
Poznej sama sebe!
Tommaso Campanella
Každé poznání má svůj počátek v praxi a k praxi se navrací.
René Descartes
O všem se musí pochybovat.
René Descartes
Myslím - tedy jsem.
Alexandr Ivanovič Gercen
... vědomí vůbec není něco vedlejšího pro přírodu,
nýbrž je to nejvyšší stupeň jejího vývoje.
Autonomie, relativní, částečná, omezená nezávislost v rámci určitého celku, a z toho vyplývající právo na vlastní jméno. Autonomní části mají své vnitřní zákonitosti vývoje, avšak v zásadě zůstávají na suverénním celku organicky závislé.
Suverenita, svrchovanost, v určitém vztahu (ale jen v tomto vztahu) absolutní samostatnost, nezávislost. V reálném souhrnu vztahů je vždy každá suverenita jen relativní, nikdy ne absolutní.
Pravda je jako stanoviště s momentálně nejlepším výhledem
- je potřeba se podívat a hledat výhled lepší.
Kdo nechce pravdu pochopit, zkusí ji alespoň poplivat.
Bezbožnost byla v té doby těžkým zločinem. Např. Sokrates byl za ni odsouzen k smrti, jeho žák Arristipos rovněž - avšak unikl. Stejný osud stihl Teodora Atheistu, Anaxagora, Aristotela a mnoho dalších, Platon byl prodán do otroctví. I daleko později byli filozofové vězněni, upalováni a vyháněni vždy, když sáhli na současné božstvo nebo moc.
Thales z Miletu
Nejmoudřejší je čas, neboť objeví všechno.
John Locke
Každý by měl mít tolik, kolik by stačil užívat ...aniž by kohokoliv omezoval ...
| Karel Marx, Bedřich Engels |  |
Parmenides
Myslet a být je totéž.
Parmenides z Eleje, cca 515 - 449 př.n.l., řecký filozof, zakladatel ontologie. Zdůrazňoval jednotu myšlení a bytí, duše a rozumu. Jako prvý projevil názor, že Země má tvar koule a leží uprostřed vesmíru. Prý objevil i totožnost Večernice a Jitřenky (Venuše). Snažil se poznávat pravdu i nejisté domněnky.
Francis Bacon
Správně se totiž říká, že pravda je dcerou času, nikoliv autority.
Poznámka: Některé učebnice uvádějí, že pravdou je to, co člověk používá ke změně skutečnosti. Nikoliv! Ke změně společenské skutečnosti je často velice efektivně využívána lež - a přesto se nestává pravdou.
Michel Montaigne
Není přirozenější snahy než touha po poznání.
Ludwig Feuerbach
Smysly čteme knihu přírody, ale chápeme ji nikoliv smysly.
Fideismus, (z lat. fides - víra) filozoficko-náboženské směry, podle nichž je pramenem náboženského poznání pouze zjevení. Tato pravda je nepřístupná rozumu a každé přirozené vědění je pokládáno za nadbytečné. Gnoseologický postoj kladoucí víru nad rozum a považující ji za jediný základ veškerého poznání. Objevuje se např. v novotomismu.
Titus Lucretius Carus, cca 97 - 55 př.n.l., římský materialistický filozof, ateista, básník, autor naučného eposu "O podstatě světa". Zaměřil epikurejskou filozofii proti náboženství své doby a jeho zneužívání. Za to byl později křesťanstvím v rozporu s historickými fakty pomluven jako šílenec a sebevrah.
Lucretius
Z ničeho se nedá nic vytvořit.
Bedřich Engels
Co je to lidské myšlení? Je to myšlení jednotlivého člověka? Nikoli.
Ale existuje jen jako jednotlivé myšlení mnoha miliard minulých, přítomných i budoucích lidí.
Moudrý člověk má pochybnosti stále - hlupák nikdy
Teorie, systém zobecnělého poznání, vysvětlující určité stránky skutečnosti. Jejími protiklady jsou praxe, z níž a pro níž teorie vznikají, a na druhé straně hypotéza, která je dosud neověřeným předpokladem, k němuž zatím chybí hmotné důkazy. Např. náboženství není teorií, i když se jí vnější formou může podobat, protože není opřeno o poznání.
Benediktus Spinoza
Neplakat, nezlobit se, nýbrž pochopit.
Winston Churchill
Jakmile mají dva lidé stejný názor, je jeden z nich zbytečný.
G. W. F. Hegel
Pochopit znamená vyjádřit ve formě pojmů.
Vladimír Iljič Lenin
Základní poučka dialektiky zní: abstraktní pravda neexistuje, pravda je vždy konkrétní.
Karel Marx
Pravdy, které jsme dosud odhalili, jsou neúplné, nedostatečné a tudíž rozporné.
Karel Marx
Lidský rozum nevytváří pravdu ... může ji jedině odhalovat.
Thomas Hobbes
Kdyby se pravda: "tři úhly trojúhelníku se rovnají dvěma pravým" nějak příčila
právu některého muže na moc, nebo prospěchu lidí majících moc,
bylo by zajisté na ni útočeno nejen slovy, nýbrž i pálením všech knih o geometrii.
Jan Amos Komenský
I omyl je účasten pravdě.
Bedřich Engels
Pravda a omyl, jako všechna myšlenková určení, pohybující se v polárních protikladech,
mají absolutní platnost právě jen ve velmi vymezené oblasti.
Bedřich Engels
Má-li společnost nějaký technický požadavek,
pomáhá to vědě kupředu víc než deset univerzit.
Vladimír Ijič Lenin
V lidském mozku se odráží příroda.
Poznání není činností jednotlivců, ale celých generací,
při níž dobří učitelé naučí své žáky víc, než umí sami
a dobří žáci překonávají omyly svých učitelů.
Poznání není výsledkem práce neomylných,
ale těch, kteří dokáží na své či cizí omyly upozornit,
aby jejich následovníci mohli dělat omyly zcela nové.
Neštěstím vědy je,
když se její omyly stávají předmětem zájmů,
a pak jsou zaštiťovány neochvějnou autoritou vědce, víry nebo státu.
Vladimír Iljič Lenin
Pravda je proces.
Od subjektivní ideje spěje člověk k objektivní pravdě přes praxi (a techniku).
Vladimír Iljič Lenin
Zvelič pravdu a máš hloupost!
Vladimír Iljič Lenin
Mám rád, když se lidé přou,
znamená to, že vědí co dělají a že mají směr.
Pietro Pomponazzi
Pravda pravdě neodporuje.
Andrej Nikolajevič Tupolev
Jen blázni opakují staré chyby. A co dělají chytří?
Dělají nové.
Johann Wolfgang Goethe
Kdo si splete první knoflík, ten už se pořádně nezapne.
Johann Wolfgang Goethe
Pravda a omyl pocházejí mnohokrát ze stejného zdroje.
Pravdu přijímáme přes cedník vlastních zájmů
Poznámka: Např. Aristotelův perfektně propracovaný autoritativní omyl o nehybnosti Země na 1.500 let negativně ovlivnil vývoj astronomie a fyziky.
Pjotr Leontinovič Kapica
Omyly nejsou ještě pavědou. Pavěda, to je nepřiznání omylů.
Blaise Pascal
Pravda je jedna a táž v Paříži jako v Toulouse.
Blaise Pascal, 1623 - 1662, francouzský matematik, fyzik, teolog a filozof, konstruktér prvního funkčního mechanického počítacího stroje, zakladatel klasické hydrostatiky a spoluzakladatel teorie pravděpodobnosti. Objevil algoritmy dělitelnosti, jako první použil důkaz matematických indukcí aj.
Cicero
Každému člověku je vlastní mýlit se,
pouze hlupákům však v omylu setrvávat.
Cicero
Nic není objeveno a zároveň hned dokonalé.
Karel Marx
Produkce idejí, představ, vědomí se zprvu bezprostředně prolíná s materiální činností lidí ...
teprve od okamžiku, kdy dochází k dělbě na materiální a duchovní práci ...
si vědomí může skutečně namlouvat, že je něčím jiným, než vědomím existující praxe.
Voltaire
Pravda je ovoce, které se musí trhat, až když zcela uzraje.
Teorie je koncentrovaným odrazem praxe
Např. slavný Edison byl zaníceným bojovníkem proti střídavému proudu, protože on se zabýval stejnosměrným. Vynálezce parního stroje J. Watt tvrdě bojoval proti svým žákům, kteří prosazovali vysokotlaký parní kotel, zatímco on lpěl na nízkotlakém. Byla to věc prestiže a ekonomických zájmů. Oba byli poraženi a svět ovládly názory jejich odpůrců. Nic to však nemění na jejich velkosti. Historie shovívavě zapomíná na bláboly velikánů.smyslov
| Karel Marx, Bedřich Engels | |
Bedřich Engels
Především práce, po ní a potom s ní řeč
- to jsou dva nejpodstatnější popudy, jejichž vlivem mozek opice ponenáhlu přecházel v lidský.
Karel Marx
Řeč jako produkt jednotlivce je absurdnost ...
řeč je produkt společenství.
Karel Marx
Řeč je tak stará, jako vědomí - řeč je praktické vědomí, ...
a řeč vzniká, stejně jako vědomí, teprve z potřeby, z nevyhnutelnosti styku s druhými lidmi ...
Karel Marx
Pojem je to zprostředkující mezi formou a obsahem.
Pierre Abélard
Pochybnostmi dospíváme ke zkoumání a až zkoumáním dosahujeme pravdy.
Abélard Pierre, (lat. Petrus Abaelardus), 1079 - 1142, francouzský teolog a spisovatel, filozof rané scholastiky, stoupenec umírněného nominalismu. Spolutvůrce středověkého myšlení. Poznání dialekticky hledal ve střetu protikladných hledisek. Obhajoval víru na základě rozumu a kritizoval některá církevní dogmata. Proto byl odsouzen k "věčnému mlčení" a jeho knihy (hl. Sic et non) spáleny.
Pierre Abélard
Rozuměj, abys mohl věřit.
Iracionalismus, různorodé filozofické postoje odmítající rozum jako základní zdroj poznání a preferující prožitky, intuici, zření názoru a individuelní duševní či citové stránky života. Hlavními představiteli jsou např. Schopenhauer, Nietzsche, F.W. Schelling a S. Kierkegaard. Na tyto postoje navazují např. filozofie života, existencialismus, pragmatismus, novopozitivismus aj.
Kierkegaard Soren, 1813 - 1855, dánský filozof, teolog a náboženský spisovatel, idealista a iracionalista. Zabývá se světem z pohledu konkrétní životní situace individua, odmítá filozofii jako vědu a náboženství jako instituci, obojí považuje za osobní záležitost jednotlivce. Zkoumáním existence, svobody a úzkosti se stal předchůdcem existencialismu.
Poctivě hledat argumenty proti něčemu je nejlepší způsob, jak nalézt argumenty pro.
Xenofanes
Znalosti nám nedali bozi, ale my sami jsme si je dobyli postupnou prací.
Bacon Roger, asi 1214 - 1294, anglický mnich, nedůsledně materialistický filozof a vědec zabývající se astronomií, optikou i alchymií. V teorii poznání kladl důraz na pokusy a pozorování oproti církevním autoritám. Připravil podmínky pro vznik empirismu. Bylo mu znemožněno publikovat, zbaven učitelství na Oxfordu a jako čaroděj r. 1277 odsouzen na doživotí.
V. I. Lenin
Lidské vědomí objektivní svět nejen odráží, nýbrž jej i tvoří.
Poznámka: Antická věda a technika dosáhly značného pokroku, ale byly samoúčelné. Nevycházely z potřeb praxe a levná práce otroků nevyžadovala jejich proniknutí do výroby; uplatňovaly se spíš ve formě hříček. Společnost ze svých znalostí nedokázala vyvodit praktické důsledky, nerozvíjela se a degenerovala. Spolu s vysokou neproduktivní spotřebou ono "technologické selhání" a nikoliv vpády "barbarů" způsobily zánik antického světa.
Galileo Galilei
Potvrď jedno a vyvrať druhé!
Johanes Kepler, 1571 - 1630, německý hvězdář, dvorní matematik a astronom Rudolfa II. v Praze. Položil základy nebeské mechaniky formulováním 3 zákonů pohybu planet, vycházejících z klasické Newtonovy mechaniky.
Johanes Kepler
Poklad přírodních tajemství je nevyčerpatelný a jeho bohatství je nepopsatelné.
Kdo z něj vynese na světlo něco nového, nedokázal nic víc,
než že jiným otevírá cestu k dalším výzkumům.
Šarlatán nehledá pravdu, ale peníze.
Pravda, jak stárne, stává se polopravdou
Filozofové se zbytečně přou o tom, kdo vytvořil vědomí:
Bůh, příroda, nebo si každý vytváříme to své sám?
A zpravidla jim uniká, že jej vytvořila společnost.
Poznámka: Společenské vlastnictví rozumových poznatků nelze zaměňovat s právem na ochranu duševního vlastnictví, z něhož jsou vyňaty údaje, metody, myšlenky, postupy, principy, objevy, vědecké teorie, matematické a obdobné vzorce. Tato ochrana se vztahuje vždy jen na určité dílo, jen na komerční využití a jen na určitou dobu.Vznikla až v kapitalismu jako částečná regulace obchodu s duševním vlastnictvím.
Goethe
Nestačí vědět, musíte to umět i použít.
Emoce - v procesu evoluce vyvinuvší se biologicky účelné spojení zážitků člověka a fyziologických změn při nich vznikajících. Jsou integrací vzrušení a kognitivního zpracování situace, která je vyvolala. Zjevně či skrytě, s různou intenzitou doprovázejí většinu činností člověka, včetně jeho poznávání. Člověk má při všem libé či nelibé pocity, které si může či nemusí uvědomovat, ale které jej přesto ovlivňují; třeba tím, že je potlačuje. Jsou vztahem člověka k získávané informaci a odrazem světového názoru člověka i jeho momentální nálady a současně odrazem jeho potřeb a zájmů.
Aulus Gellius
Pravda je dcerou času
Mistr Jan Hus
Pravda je jen to, co jest dobré všem.
Albert Einstein
Nikde neleží pravda na povrchu.
Kdo věří na dvě pravdy, nevěří ničemu!
Každý živý tvor si na základě dráždivosti v procesu vývoje vytvořil svou vlastní schopnost odrazu objektivní reality.
Jen takovou, která odpovídala jeho měnícím se biologickým předpokladům i způsobu života v daných podmínkách,
umožňovala mu přežít, a bylo ji možné geneticky i sociálně přenést na potomstvo.
Inspirace, vnějším podnětem vyvolané netradiční spojení v paměti i podvědomí uložených zážitků, pocitů, znalostí a zkušeností, z nichž fantazie ve vědomí vytváří zcela nový obraz. Je k ní zapotřebí mnoho minulých záznamů i dostatek nových podnětů, které jsou společně jejich zdrojem. Podmínky pro inspiraci si lze vědomě vytvářet systematickou, soustředěnou duševní prací, studiem a odpovídajícím způsobem života.
Maxim Gorkij
Inspirace se projevuje až v procesu úspěšné práce jako její důsledek a pocit rozkoše z ní.
Bedřich Engels
Dějiny věd jsou pozvolným odstraňováním tohoto nesmyslu,
respektive jeho nahrazováním novým, ale méně absurdním nesmyslem.
Justus Liebig
Věda začíná být zajímavá teprve tam, kde končí.
Justus von Liebig, 1803 - 1873, německý chemik zabývající se organickou chemií a látkovou výměnou; mnohostranný učenec a vynálezce. Vymyslel např. umělá hnojiva, postříbřování skla, masový extrakt či prášek na pečení.
Memetika, nevědecká teorie o pohybu "memů", tj.psychických genů schopných se replikovat, jež jsou základními jednotkami kulturní informace, které mají podobné vlastnosti jako geny a stejně nezvratně ovlivňují chování a jednání člověka. Vznikla pod vlivem absolutizace genetiky a je idealistickým vysvětlením vlivu informací v moderním světě i úspěšné snahy masově manipulovat lidským vědomím. Je poněkud nešťastnou reakci na podceňování společenského charakteru individua a vědomí skutečnými vědami. Vědeckým světem je většinově odmítána, avšak někdy se s vaničkou vylévá i dítě, neboť sociální přenositelnost je nepopiratelná.
Omyly a iluze jsou také produktem rozumu
Zobecnení (generalizace), tj. hledání společného odhlédnutím od ostatních stránek dané množiny jevů. Základní myšlenkový postup při získávání pojmů, úsudků, soudů a teorií. Postup od jedinečného a zvláštního k obecnému. Nejnižším stupněm zobecnění je pojem, nejvyšším filozofie. Opakem zobecnění je vymezení.
Svědomí, tj. etická kategorie; nejednoznačný pojem, označující jakýsi „vnitřní hlas“ člověka. Je to společensky podmíněný kritický postoj člověka k sobě samému. Ačkoliv je součástí právního řádu, je právně nedefinovatelný. Ve skutečnosti jde o odraz rozporu mezi myšlením jedince, jeho společenskou determinací a vlastními skutky. Vzniká ve vědomí teprve tehdy, když k tomuto rozporu dochází a člověk si jej uvědomuje, což je doprovázeno i vznikem emocí. Svědomí, to je vnitřní konfrontace vlastních záměrů a skutků s morálkou společnosti.
V. I. Lenin
... bez lidských emocí člověk nikdy nehledal, nehledá a nemůže hledat pravdu.
Dráždivost, schopnost organismů odpovídat na změny vnějšího prostředí změnou svých funkcí. Tato reakce umožňuje přežití. U nižších organismů jde pouze o předem připravené, geneticky dědičné reakce, tedy nepodmíněné reflexy. U vyšších organismů a u člověka nejvíce jde i o reakce naučené během individuálního života, tedy o podmíněné reflexy, které nejsou dědičné, avšak někdy mohou být sociálně přenosné, např. strach z něčeho.
Josef Dietzgen
Hmota je hranicí ducha; duch nemůže vyjít za hranice hmoty.
Poznámka:
Mít vlastní názor je vždy důležité; nenahrazuje to ale znalosti, je to jimi podmíněno.
Názor je jen úhlem, ze kterého hledáš pravdu.
Pravda, ať se to komu líbí nebo nelíbí, je vždycky v zájmu většiny, hledající lepší budoucnost.
Proto je pravda vždycky levicová
Bedřich Engels
Vývojovou formou přírodovědy, pokud myslí, je hypotéza
Bedřich Engels
Poznání, které má bezpodmínečný nárok na pravdu, se uskutečňuje v řadě relativních omylů.
Bedřich Engels
Generací, které budou korigovat nás, bude asi mnohem víc než těch, jejichž poznání korigujeme dnes my
- a při tom je hodně podceňujeme.
Bedřich Engels
Co je to lidské myšlení? Je to myšlení jednotlivého člověka? Nikoliv.
Ale existuje jen jako jednotlivé myšlení mnoha miliard minulých, přítomných a budoucích lidí.
Mezi věděním a nevěděním neexistují ostré hranice.
Tvoří je teorie, hypotézy, předpoklady, tušení a v nich obsažené omyly.
Informace je vědomím vytvořený a záměrně předávaný výsledek odrazu vlastností a vztahů objektivní reality,
obsahující objektivní stránku vyplývající z odráženého, a subjektivní stránku vyplývající z odrážejícího
Odraz je pohyb vyvolaný jiným pohybem
Vědec nemůže do své vědy "upadnout". Aby cokoli pochopil, musí zůstat nad ní.Všechny skutečné jevy jsou totiž interdisciplinární a přílišná specializace je nedovoluje pochopit v souvislostech.
Sokrates
Život bez zkoumání nestojí člověku za to, aby jej žil.
Antonio Gramsci
Pravda je vždy revoluční
Křik našich opičích předků byl jedinou zbraní jinak téměř bezbranných tvorů.
Svolával tlupu ke společné obraně před nepřítelem a společný křik jej zastrašoval.
I to vyvinulo hlasivky tak, že byly později schopny i složitější komunikace.
Bedřich Engels
Řeč je praktické vědomí.
Ernest Thompson Seton
americký spisovatel
Člověk je jediné zvíře, které je cítit kouřem.
Epikuros
Klam a omyl záleží v tom, co přidáváme ze svého mínění.
Iluze je starší a krásnější sestrou pravdy
Zvíře má nepodmíněné i podmíněné reflexy, počitky i paměť, zkušenosti i emoce, tedy základní prvky z nichž u člověka vzniká vědomí.
Avšak onu nadstavbu vytvořenou prací, společenskými vztahy a řečí, tzn. abstraktní myšlení a rozum nemá.
Ať si pejskaři tvrdí cokoliv!
Umělá inteligence vznikne teprve tehdy, až první stroj zabije člověka, který by jej chtěl vypnout
