Zákony dialektiky se tedy abstrahují z dějin přírody a lidské společnosti. Nejsou totiž ničím jiným než nejobecnějšími zákony obou těchto fází historického vývoje, jakož i myšlení samého. Dají se zredukovat v podstatě na tři:

• zákon zvratu kvantity v kvalitu a naopak;
• zákon pronikání protikladů;
• zákon negace negace

  Všechny tři rozvinul svým idealistickým způsobem Hegel jako pouhé zákony myšlení: první v prvním dílu "Logiky", v nauce o bytí; druhý vyplňuje celý druhý a zdaleka nejvýznamnější díl jeho "Logiky", nauku o podstatě; konečně třetí figuruje jako základní zákon pro zbudování celého systému. Chyba je v tom, že tyto zákony jsou jako zákony myšlení naoktrojovány přírodě a dějinám, a nejsou z nich odvozeny. Z toho pak vzniká celá násilná a často nehorázná konstrukce: Svět se má chtě nechtě uspořádat podle myšlenkového systému, který sám je pouze produktem určitého vývojového stupně lidského myšlení. Převrátíme-li to, všechno se zjednoduší a dialektické zákony, které v idealistické filozofii vypadají nadmíru tajemně, jsou rázem prosté a nad slunce jasnější.