Bedřich Engels    Dialektika přírody

   Jiný protiklad, v jehož zajetí je metafyzika, je protiklad nahodilosti a nutnosti. Co si může víc odporovat než tato dvě myšlenková určení? Jak je možné, že jsou obě totožná, že nahodilé je nutné a nutné je zároveň nahodilé? Prostý lidský rozum a s ním velká většina přírodovědců považuje nutnost a nahodilost za určení, která se jednou provždy vylučují. Věc, vztah, proces jsou buď nahodilé, nebo nutné, ale ne obojí. Obojí tedy existuje v přírodě vedle sebe; v přírodě jsou všelijaké předměty a procesy, z nichž některé jsou nahodilé, jiné nutné, a jde jen o to, nesměšovat oba druhy. Např. rozhodující znaky druhů se považují za nutné a ostatní rozdílnosti individuí téhož druhu za nahodilé, a to platí jak o krystalech, tak o rostlinách a zvířatech. Pak zase nižší skupina je nahodilá oproti vyšší, takže považujeme za nahodilé, kolik různých odrůd má genus felis [rod koček] nebo equus [kůň] nebo kolik rodů a řádů je v jedné třídě a kolik individuí v každé z těchto odrůd nebo kolik druhů zvířat se vyskytuje v určité oblasti nebo jaká je vůbec fauna a flóra. A potom se prohlásí, že vědu zajímá jedině nutné a že vědě nezáleží na nahodilém. To znamená: co se dá zařadit pod zákony, co tedy známe, je zajímavé, co se nedá zařadit pod zákony, co tedy neznáme, na tom nezáleží, to může být opominuto. Tím přestává jakákoli věda, neboť věda má zkoumat právě to, co neznáme. To znamená: To, co se dá zařadit pod všeobecné zákony, to se považuje za nutné, a co ne, za nahodilé. Každému je jasné, že to je ten druh vědy, který prohlašuje za přirozené to, co dovede vysvětlit, a to, co je pro ni nevysvětlitelné, připisuje nadpřirozeným příčinám; nazvu-li příčinu nevysvětlitelného náhodou nebo bohem, je to pro věc samu naprosto lhostejné. Obojí pouze vyjadřuje: nevím, a nepatří to tedy do vědy. Věda přestává tam, kde chybí nutná souvislost.

www.marxismus.cz