Bedřich Engels Vývoj socialismu od utopie k vědě
Základní podmínkou obrovských pokroků, kterých se v poznání přírody dosáhlo za posledních čtyři sta let, bylo rozložení přírody na její jednotlivé části, roztřídění různých přírodních procesů a předmětů do určitých tříd, zkoumání nitra organických těl podle jejich anatomických forem. Ale tím jsme si také navykli chápat přírodní věci a procesy izolovaně, mimo velkou celkovou souvislost; ne v jejich životě, nýbrž v jejich smrti. A tím, že se tento způsob nazírání přenesl z přírodních věd do filozofie, jak to udělali Bacon a Locke, vznikla specifická omezenost posledních století, metafyzický způsob myšlení.
Pro metafyzika jsou věci a jejich myšlenkové odrazy, pojmy, izolované, pevné, strnulé, jednou provždy dané předměty zkoumání, které je třeba zkoumat jeden po druhém a bez druhého. Metafyzik myslí v samých nezprostředkovaných protikladech; jeho řeč je ano, ano, ne, ne, a co nadto jest, to od zlého jest. Pro něj věc buď existuje, nebo neexistuje: právě tak nemůže být věc sama sebou a zároveň něčím jiným. Kladné a záporné se navzájem naprosto vylučují; stejně strnulý protiklad je i mezi příčinou a účinkem. Tento způsob myšlení nám na první pohled připadá velice samozřejmý, protože tak uvažuje tak zvaný zdravý lidský rozum. Jenže zdravý lidský rozum je úctyhodný chlapík v domáckém prostředí, ale jakmile se pustí do širého světa bádání, zažívá prapodivná dobrodružství; a metafyzický způsob nazírání je sice v širokých oblastech, jejichž rozsah je dán povahou předmětu, oprávněný a dokonce nutný, ale přesto dříve nebo později narazí vždy na hranici, za kterou už je jednostranný, omezený, abstraktní a zaplétá se do do neřešitelných rozporů, protože pro jednotlivé věci zapomíná na jejich souvislost, pro jejich bytí na jejich vznikání a zanikání, pro jejich klid na jejich pohyb, protože pro samé stromy nevidí les.
www.marxismus.cz