Zákon zvratu kvantity v kvalitu a naopak. Tento zákon můžeme pro náš účel vyjádřit tak, že v přírodě může dojít ke kvalitativním změnám - způsobem přesně určeným pro každý jednotlivý případ - jen kvantitativním přidáváním nebo ubíráním hmoty nebo pohybu (takzvané energie).

  Všechny kvalitativní rozdíly v přírodě se zakládají buď na rozdílném chemickém složení, nebo na rozdílných množstvích, resp. formách pohybu (energie), nebo jak tomu bývá téměř vždy, na obou. Bez přidání, resp. ubrání hmoty nebo pohybu, to jest bez kvantitativní změny určitého tělesa nelze tedy změnit jeho kvalitu. V této formě se tedy tajuplná Hegelova poučka jeví nejen jako docela racionální, ale i dosti jasná.

  Sotva je třeba připomínat, že také různé alotropické stavy a skupenství těles závisí na větším nebo menším množství pohybu předaném tělesu, poněvadž jejich základem je rozdílné seskupení molekul.

  Ale jak se to má se změnou formy pohybu nebo takzvané energie? Přeměníme-li teplo v mechanický pohyb nebo naopak, změní se přece kvalita a kvantita zůstává táž? Zcela správně. Ale se změnou formy pohybu je to jako s Heinovou neřestí: ctnostný může být každý pro sebe, na neřest musí být vždy dva. Změna formy pohybu je vždy proces, k němuž dochází nejméně mezi dvěma tělesy, z nichž jedno ztrácí určité množství pohybu jedné kvality (např. tepla) a druhé získává příslušné množství pohybu druhé kvality (mechanický pohyb, elektřina, chemický rozklad). Kvantita a kvalita si tu tedy odpovídají obapolně a navzájem. Až dosud se ještě uvnitř jednotlivého izolovaného tělesa nepodařilo přeměnit pohyb jedné formy v druhou.

  Zabýváme se tu zatím jen neživými tělesy; pro živá platí týž zákon, uplatňuje se však za velmi složitých podmínek a kvantitativní měření je dnes pro nás často ještě neproveditelné.

  Představíme-li si jakékoli neživé těleso rozdělené na čím dále menší díly, nedochází zprvu k žádné kvalitativní změně. Ale to má své meze: podaří-li se nám, jako při vypařování, získat jednotlivé molekuly ve volném stavu, pak je sice můžeme většinou ještě dále dělit, ale jen při úplné změně kvality. Molekula se rozpadá na své jednotlivé atomy, které mají zcela jiné vlastnosti než molekuly. U molekul, které byly složeny z různých chemických prvků, nahradí složenou molekulu přímo atomy nebo molekuly těchto prvků; u molekul prvků se objeví volné atomy, které mají kvalitativně zcela odlišné účinky: volné atomy nascentního kyslíku hravě dokáží, co atomy atmosférického kyslíku vázané v molekule nikdy nesvedou.

  Ale již molekula se kvalitativně liší od masy tělesa, k níž náleží. Může konat pohyby nezávisle na této mase a zatímco tato masa je zdánlivě v klidu, např. tepelné oscilace; změnou polohy a souvislosti se sousedními molekulami může těleso uvést do jiné alotropické formy nebo do jiného skupenství atd.